4. neděle adventní (Správná vánoční gastronomie)

4 adventní 21 12 2025 (správná vánoční gastronomie).pdf

 Lukáš 1,26–38: 26  Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, 27  k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. 28  Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ 29  Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. 30  Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. 31  Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32  Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. 33  Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ 34  Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ 35  Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. 36  Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. 37  Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“ 38  Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.  

Tak co? Cukroví napečené? Nakoupené věci do ledničky? Pití do zásoby? – Kdo nemá! Vždyť se blíží Vánoce. Je naprosto normální v naší kultuře mít na Vánoce plný stůl a plné břicho. Vždy, když děláme vánoční nákupy jídla a potravin, je to v naší rodině nejdražší nákup v roce. Věřím, že to máte stejně, a vůbec se vám nedivím.

Ptám se však nyní, stejně jako před týdnem, otázkou charakteru: máte správnou vánoční gastronomii? – No, kdo by neměl. V každé rodině jsou speciality, které patří pouze na vánoční stůl a nejedí se jindy v roce. Tu otázku: „Máte správnou vánoční gastronomii?“ se však dnes neptám jen já.

Mezi řádky příběhu o zvěstování se nás na ni dnes ptá i přečtené evangelium – a ptá se jinak. Nemyslí na stůl plný cukroví, kapustnice, masa a salátu. Znovu se ptáte: „Kde?“ Kde se tady, ve zvěstování andělem Marii, mluví o nějaké gastronomii?

Máte pravdu – o jídle se tam skutečně nemluví. Mluví se tam však dokonce dvakrát o břichu. O břichu, které bylo nyní plné tím „nejlepším možným vánočním jídlem“. Ve staré řečtině totiž neexistoval výraz pro slovo „těhotná“ ani pro sloveso „otěhotnět“.

Otěhotnět se krásně opisně říkávalo takto: „syllabein en gastri“. Takhle zapsal slova anděla v evangeliu i Matouš: „počneš Syna“. Doslovně to znamená: „přineseš ve svém bříše dohromady (a porodíš Syna)“. Počít = „přinést dohromady ve svém břiše“. Řekové tím mysleli, že v ženském břichu se spojí láska muže a ženy, toto břicho láska zcela naplní a vznikne nový život. Proto otěhotnění opisovali jako „přinést dohromady v ženském břiše lásku muže a ženy“.

Láska ženy – Marie – je zde vyjádřena její odvahou a ochotou do toho s Bohem jít. Láska muže – té druhé, která bude přinesena dohromady s její láskou v jejím břiše – je láskou Boha k nám lidem. Je to láska Boha, který naplňuje Mariino břicho nebeskou gastronomií, když se v jejím nitru spojí lidská, nedokonalá láska k Bohu a Boží dokonalá láska k člověku a Mariino břicho zaplní plod – Ježíš.

Příběh těhotné Marie je jediným místem v celém Novém zákoně, kde nalezneme slova o té nejlepší gastronomii na světě. Jsou to slova o vánoční gastronomii bez potřeby stolu plného cukroví, masa, salátu a nejlepšího pití, jaké si v roce dopřejeme. Je to gastronomický způsob, jak mít v adventu a na Vánoce plný stůl i plné břicho, ač může být člověk chudý; bez domova, kde by ten stůl připravil; ač by byl nemocný a bez síly péct i vařit; ač by byl opuštěný a na všechno sám, bez pomoci druhých; ač by byl dokonce i ve válce, kdy má člověk v břiše spíše strach o život než klid.

Tyto lidi mám před očima vždy, když se blíží Vánoce a my doma chystáme vše na Štědrou večeři. Evangelium nám na vrcholu adventu promlouvá hluboce do duše: nejlepší možná vánoční gastronomie je následovat osud Marie – nechat přinést v našem břiše naši nedokonalou lásku k Bohu dohromady s dokonalou láskou Boha k nám.

Jejich vánočním splynutím smím já i ty, i o Vánocích 2025, znovu počnout Krista ve svém břiše, procítit, jak naše láska splývá s tou Boží, a své břicho nenaplnit pouze gastronomií za drahé peníze – nejlepším masem a cukrovím – ale zcela zdarma, z nebes a z milosti, jej naplnit Kristem, jeho láskou a pokojem.

Řečtina neznala výraz „těhotná“. Místo toho se říkávalo: „en gastri echúsa“ – mající v břiše. Tak o těhotné Marii píše Matouš i Lukáš. V adventu a o Vánocích může člověk své břicho zaplnit lecčím. Nejen se přecpat jídlem, ale také nezdravými pokrmy svého okolí, které my všichni tak ochotně „papáme“. Evangelium a příběh Marie nám však radí: „Přede vším jídlem a vším, co papá tvá duše v adventu, nech své břicho naplnit tím nejlepším, co v něm může být a co do něj na tyto svátky patří: Boží láskou, ze které i ty v roce 2025 znovu počneš Krista .“

Teď zbývá jen, aby i ta druhá část zvěstování anděla Marii se stávala realitou ve tvém životě: aby se onen Boží plod skrze tvá slova, činy a smýšlení také narodil a vyrůstal po boku tvé víry v adventu, o Vánocích i v roce 2026.

Každý z nás může počít Krista ve svém vnitru každý den, v mnoha situacích – nikoli pouze u štědrovečerního stolu. Každý z nás může po vzoru Marie Krista každý den znovu porodit do tohoto světa ze svého břicha, máme-li tu správnou vánoční gastronomii i mimo Vánoce.

Jak? Dovolte mi jeden osobní příběh starý více než dvacet let. Před několika lety, krátce před Vánoci, jsem na ulici Bratislavy potkal bezdomovce, který žebral vsedě na plátu polystyrenu. V jedné ruce, vlněnou rukavicí, natahoval plastový kelímek, aby mu lidé něco vhodili. Ve druhé ruce však držel úplně suchý rohlík. Bylo mi ho upřímně líto. Proč by někdo před Vánoci měl pouze žvýkat suchý rohlík, zatímco já budu mít doma plný stůl?

Zastavil jsem se u něj. Nerad jsem však vhazoval bezdomovcům mince, za které si mohli koupit alkohol nebo cigarety. A tak mu říkám: „Pane, vidím, že jste hladový. Mohu vás pozvat někam na jídlo?“ Bezdomovec zůstal jako opařený. Po chvíli řekl: „Žebrám tady už týden a vy jste jediný, kdo mi tohle nabídl. Velice rád pozvání přijmu, jen nerozumím tomu, proč takových lidí není víc.“

Sedli jsme si na lavičku na náměstí a koupil jsem mu gyros. Muž se rozpovídal o svém životě: jak ho žena obrala o dům a majetek, jak se zhroutil a začal pít, a jak se od něj děti odvrátily. Zkrátka nešťastný život. Pak se zeptal na ten můj a já mu řekl: „Studuji na faráře.“

„Tak to vás vedla pomoci mi víra a láska?“ ptal se.
„Ano – i to, že budou Vánoce,“ odpověděl jsem.

Po chvíli řekl: „Pane faráři, nebo jak vás mám oslovit, já letos Vánoce slavit nebudu. Nemám kde, nemám s kým, nemám co. Vždyť se na mě podívejte.“ Chvíli jsme mlčeli. Pak se mě zeptal: „Myslíte, že Boha zajímá mé trápení?“ A v tu chvíli bylo jasné, po čem tento muž skutečně touží. Nešlo jen o jídlo. Nešlo jen o stůl. Šlo o to, čím je člověk naplněn uvnitř. O to, zda v břiše není jen hlad a prázdno, ale také naděje.

Na jeho otázku jsem odpověděl: „Myslím, že určitě ano. Jinak by mi vás neposlal do cesty.“ Ten večer jsme se spolužáky z ročníku dali dohromady peníze na týdenní nocleh v ubytovně, sjeli jsme znovu dolů na náměstí, muže vyhledali a doprovodili ho do tepla, k posteli a k teplému jídlu.

Tehdy jsme tomuto muži přinesli kousek Boží lásky. V jeho břiše už nebyla jen teplá polévka, ale – věřím – také Boží naděje a láska.

A on, trpící, přinesl Krista mně i mým spolužákům. Jak říká Písmo: „Cokoli jste učinili jednomu z těchto nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Boží láska, která ke mně přišla v utrpení tohoto muže, se spojila s mou láskou – a v mém břiše se tehdy skutečně počal Kristus.

A toho večera, kdy jsme muže přivedli do tepla ubytovny, se Kristus mezi námi také narodil: v milosrdenství, v lásce, ale i ve vděčnosti a úsměvu jedné utrápené duše.

Budeme tedy mít na Vánoce tu správnou vánoční gastronomii? Věřím, že je to vnitřní touha nás všech: počít Krista tím, že se naše nedokonalá láska spojí s dokonalou Boží, která k nám přichází v mnoha podobách – třeba i v utrápených lidech kolem nás. Modleme se, abychom měli sílu Krista do tohoto světa a do mezilidských vztahů každý den znovu porodit.