5 po zjevení: Můj/Jeho pomazaný

Iz 45: 1 – 6. Toto praví Hospodin o svém pomazaném, o Kýrovi: „Já jsem ho uchopil za pravici, pošlapu před ním pronárody, rozvážu opasky na bedrech králů, zotevírám před ním vrata, brány už nebudou zavírány. Já půjdu před tebou, vyrovnám nerovnosti, rozrazím bronzová vrata, železné závory zlomím. Tobě dám poklady v temnotě skryté i sklady nejtajnější a poznáš, že já jsem Hospodin, který tě volá jménem, Bůh Izraele.  Kvůli svému služebníku Jákobovi, kvůli Izraeli, vyvolenci svému, jsem tě zavolal tvým jménem; dal jsem ti čestné jméno, ač jsi mě neznal. Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není. Přepásal jsem tě, ač jsi mě neznal,  aby poznali od slunce východu až na západ, že kromě mne nic není. Já jsem Hospodin a jiného už není.

Dnes máme před sebou zajímavý příběh o jednom velice slavném králi. Před perským králem Kýrem doslova poklekl celý tehdejší známý svět. Jeho impérium se rozprostíralo od Indie po pobřeží Turecka. Jeho bohatství neměl žádný král před ním: Historik Herodotus napsal, že když Kýrus dobyl Balylon, našel v něm více než 15 a půl tisíce kilogramů čistého zlata. Dosáhl takové moci, jakou do té doby svět neviděl. Dobil téměř celý tehdy známý svět a k tomu zázračně neprohrál jedinou bitvu ve svém životě. Kýrovi Peršané tuto neporazitelnost chápali jako znamení bohů a přízeň Boha Marduka. Archeologové našli tzv. babylonskou vítěznou tabuli, která prohlašuje, že tato vítězství učinil Kýros díky přízni boha Marduka – nejvyššího boha Peršanů.

Když však otevřeme Bibli, nalistujeme si knihu proroka Izajáše a začneme číst, brzy nám padne brada a nadzvedne se obočí: Nejmocnějšího pohanského krále, jaký dotud kdy žil, za jehož vlády se Izrael vrátil ze zajetí, označuje Bible takovýmto slovem: čtěte se mnou: m-š-í-ch -mašíjach. Král označen Biblí za mesiáše. Zvláštní, že? Nenechte se pomýlit! „Mašíjach“ znamená „pomazaný“. Králi se běžně u korunovací pomazávali olejem s vonnými bylinkami; I ti, kteří nevěřili v Jahveho, Boha Izraele. To není nic zvláštního, že pohanský král je tu označen jako „pomazaný“. Co však zvláštní je, je jiná věc: jedno jediné písmenko, nakonec slova pomazaný přidává svým perem prorok Izajáš a svými ústy náš mocný Bůh. Jediné jedno písmenko z pera proroka a nejmocnějšímu králi jakého dotehdy svět poznal zaznívá poselství: jsi Jeho pomazaný, nejmocnější králi Kýre. Jediné písmenko navíc z mocných Božích úst a do slávy, moci nesmírného bohatství nejmocnějšího krále na zemi zní z nebes Boží vyznání: jsi můj pomazaný – ode mne máš vše a budeš mým nástrojem.  

Jediné písmenko přidáno k pozemskému titulu nebo k pozemskému jménu a všechno se mění. Najednou ten, který je pomazaný jak stovky jiných králů, je jedinečný: obyčejný člověk v otrhaných šatech, prorok mu přidává k jménu takovéto písmenko . Je to písmenko, které na konci slova v hebrejštině znamená: „Jeho“.  Takhle se zároveň píše i hebrejské číslo 6: číslo člověka, lidské zranitelnosti a omylnosti. Židé však od nepaměti vidí ještě hlubší, Bohem daný význam i ve tvaru písmen kterými Mojžíš sepsal Tóru a jimiž samotné prsty Boží ruky vyryly Desatero na Sinaji do kamene. Izajáš tedy nepřipojuje k titulu a jménu nejmocnějšího krále na zemi písmeno ve tvaru stanového kolíku a spojovací skoby jenom tak.    Toto jediné písmeno, symbol lidské křehkosti a symbol pevného spojení se pro Kýrosa má stát prorockým mementem: Nezapomeň na to, ač jsi nejmocnější král, jaký dosud chodil po povrchu země, že jsi křehký, omylný člověk jako já.  Přesto se s tebou, králi téměř celého tehdejšího známého světa pojí daleko mocnější král než jsi ty,  aby tě žehnala jeho moc a ty, neporazitelný králi, který jsi nikdy neprohrál jedinou bitvu na bojovém poli, jsi vyhrával bitvy pro Boha a jeho milovaný lid.     

I my tohle máme dnes před očima, když nám Písmo na mnoha místech říká, že jsme jeho, a že mu patříme. Jestli jsme chudí a prostí lidé jako Izajáš; jestli vidíme mnoho porážek ve svém životě, nebo jsme plni životních úspěchů, výher a zdaru, jsme navzdory rozdílům obyčejní lidé, avšak bez rozdílu všichni do jednoho jeho pomazaní. A když dnes prorok napíše své waw se znakem skoby i za mé a tvé jméno a zvěstuje mně i tobě: „I Ty Jsi jeho pomazaný“, vím, že navzdory křehkosti a pádům a nezdarům, dokáži vyhrávat bitvy na bojišti lásky a naděje pro Boží milovaný lid: pro bratry a sestry a pro všechny bližní kolem mne. Jsme přece jeho pomazaní: s křehkostí člověka, zde na zemi korunováni Bohem za krále a královny lásky a naděje a vysláni jako Kýros, přemoci pro našeho Boha a jeho milovaný lid, hoc i celý svět: láskou a nadějí.

Králi Kýrovi však zaznívá ještě jedno poselství. Velice podobné jako to první, a přesto úplně jiné kvality. Prorok zaznamenává přímou Boží řeč králi Kýrovi. Když však promluví do lidského života Bůh sám svými ústy -  když Boží rty říkají přímo tobě i mně:   „ty jsi můj, pomazaný Kýre, Michale, Petře, Tomáši, Hanko, Magdo “, to poslední písmenko se mění na písmenko () yod.  Píše se takhle nahoru nade všemi ostatními písmeny abecedy. Yod doslovně znamená „ruka“ a její znak je ruka s nataženou dlaní. Tímto jediným znakem na konci slova se v hebrejštině píše slovo „můj“. Jediným písmenem s tvarem natažené dlaně. Když tedy Kýrovi, i nám, Bůh každý den říká: „jsi můj pomazaný“, Jako by Bůh říkal: ty jsi v mé ruce, já tě držím, já tě posílám, já ti z natažené dlaně dávám vše, co máš a co do života potřebuješ, abys dokázal vítězit na bojišti lásky a naděje, a abys měl sílu přemáhat svět. Má dlaň, má silná ruka je ve každém boji s tebou.

 Kýros a my s ním přijímá tedy dvojité poselství do svého života: Jsi pouze křehký člověk a vždy jim budeš, a přesto jako můj pomazaný dokážeš být vítězícím králem / královnou lásky a naděje a vyhrávat ty boje, na kterých doopravdy záleží: na bojišti lásky k bližnímu a na bojišti naděje, kde dokonce smrt padla poraženě na kolena.

Bůh si z lásky k svému lidu vyvolí dokonce pohanského krále, který do smrti byl za všechno vděčný perskému bohu Mardukovi, aby zcela změnil mocenské a politické poměry starověku; dobyl téměř celý tehdy Židům známý svět – desítky národů a armád i nedobytný Babylon, a tyranii v zajetí nahradil svobodou a návratem Židů do své vlasti. Pohanského krále nechá Bůh na bojovém poli vítězit, a dobít celý tehdy známý svět, aby Boží lid na vlastní kůži zažil, kam až sahá Boží láska, s kterou Bůh chce lidu v zajatí říct: „jsi můj, Izraeli“; „ač křehký a hříšný, já tě i v zajetí držím za ruku a má láska ti dá svobodu“. A převrátím po tebe i celý svět na ruby. Když Bůh touží napsat znak své natažené dlaně k lidskému jménu, obrátí i svět na ruby. Taková je Boží láska ke křehkým lidem: ke mně a k tobě. I náš pomazaný král musel porazit láskou a obětí tento svět, a dokonce smrt obrátit na ruby, abychom mohli v každou vteřinu svých životů naplno cítit, co to znamená, když mně i tobě Bůh píše znak své natažené dlaně za jméno a říká: „jsi můj pomazaný, kraluj láskou a nadějí, se kterou jsem pro tebe přemohl svět, a i smrt obrátil na ruby.

Pán nám dnes dává do srdcí podobné poselství, jaké sdělil pře dvěma a půl tisící lety Izajáš nejmocnějšímu králi Kýrovi: „Když jsem se já z lásky stal pomazaným králem pro tebe, zkus se stávat dnes ty „mým pomazaným“ králem lásky, pokoje a naděje pro druhé. Nezapomeň nikdy na svoji křehkost, avšak i na sílu mojí vystřené dlaně nad tebou; sílu, se kterou budeš vyhrávat ty boje, na kterých doopravdy záleží a nakonec vyhraješ i nad samotnou smrtí.  

Nechť je tvá vláda požehnaná, dobrá a vítězná.