Boží hod Vánoční

kázání Vánoční pohlednice 25 12 2025 Klobouky.pdf

Kázání: Slyšme vánoční slova z Lukášova evangelia o pastýřích, kterým andělé přímo z nebes doručili nejradostnější nebeský pozdrav a nejradostnější správu jejich životů (Lk 2): 8  A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. 9  Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 10  Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11  Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. 12  Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ 13  A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 14  “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“  15  Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ 16  Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. 17  Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. 18  Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. 19  Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. 20  Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.  

Sestry a bratři,

kdo z vás posílá o Vánocích pohlednice své rodině nebo přátelům? Můžete prosím zvednout ruku?
U nás doma na tom velmi lpí můj otec. Každý rok má připravený seznam a podle něj putují vánoční pohlednice ke každému členu rodiny – i té širší.

A není sám. Jen ve Spojených státech se každé Vánoce odešle více než jedna miliarda vánočních pohlednic a přání. V Británii je to přes 900 milionů. Není divu, že pošťáci mají před Vánocemi opravdu napilno.

Možná vás ale překvapí, jak starý je tento vánoční zvyk. Letos je tomu přesně 180 let, co byla odeslána vůbec první vánoční pohlednice. Stalo se to roku 1843 ve viktoriánské Anglii.

Na tyto Vánoce byl podnikatel Sir Henry Cole tak zaneprázdněn prací ve svých fabrikách a u své rodiny, že si nenašel čas na svůj každoroční vánoční zvyk: psaní osobních rukou psaných dopisů každému ze svých blízkých přátel k Vánocím, které poslové doručili po celém Londýně v podvečer Štědrého dne. Sir Cole se snažil na mnoha věcech zanechat svůj otisk.  Proto designeový podnikatel přes den, no po večerech a nocích psal pohádky a příběhy pro děti, které se četli dokonce i chudým dětem po celé Anglii. Byl to muž, který do všeho vkládal celé své srdce a svoji víru: do práce i do služby společnosti. O Vánocích 1843 byl však tak zavalen prací a péčí o svou velkou rodinu, že na jeho každoroční zvyk nezbývalo času. Jak však napsat svým nejbližším přátelům něco k Vánocím, aby to bylo osobní, no abych nemusel psát dlouhé listy svou vlastní rukou?

Jenže právě o Vánocích roku 1843 byl Sir Cole mimořádně zaneprázdněn. Práce v jeho továrnách, starost o rodinu, množství povinností. Na dlouhé ručně psané dopisy už prostě nezbýval čas. A tak si položil otázku:

Jak říct každému příteli k Vánocům cosi osobního a krásného a nemuset psát desítky dlouhých dopisů?

A tehdy se zrodil nápad první vánoční pohlednice.

Sir Henry Cole si ji navrhl sám. Vždyť do všeho vkládal celé své srdce a chtěl, aby i tento pozdrav nesl osobní poselství.

Uprostřed pohlednice vidíme šťastnou rodinu Colových u štědrovečerního stolu. Je tu krůta, víno, radost. A právě tato scéna je jako jediná barevná. Před ní je gobelín s jednoduchým přáním: „Veselé Vánoce a šťastný nový rok.“

Po stranách jsou ale ještě dvě další scény – a ty jsou bez barev.
Na jedné vidíme chudou matku s dítětem, které dobře oblečený muž přináší chléb.
Na druhé zase chudou ženu s nemluvnětem, jíž bohatší žena daruje svůj plášť.

Ale Sir Cole nám chtěl říct ještě něco víc. Všechny tři scény jsou zasazeny do jednoho vinohradu. Jsou obehnány stejnými kmeny a větvemi vinné révy. Jako by říkal:
radost u stolu a štěstí, a pomoc chudým, kteří takové štěstí nemají, patří nerozlučně k sobě.

Naše vlastní štěstí nelze oddělit od toho, že přinášíme barvy do života druhých.

Když se podíváme pozorně, všimneme si dalšího detailu. Větve révy uprostřed obrazu tvoří tvar otevřeného srdce. Ale jen jeho horní polovinu. Spodní část srdce zůstává otevřená – a směřuje právě k oběma postranním scénám v nichž se žádá láska, soucit a naděje.

A teď se stane něco krásného. Když pohlednici „přehneme“, obě bezbarvé scény s chlebem a pláštěm uzavřou vytvoří uzavřené srdce na druhé straně pohlednice. Krásné je, že ten muž, který daruje chléb a do uzavřeného srdce zahrnuje hladového, je ten samý muž, který sedí s radostí u stolu se svojí rodinou – Sir Cole. A ta žena, která zahrne do toho srdce mrznoucí matku s dítětem tím, že se poděli o plášť není nikdo jiný než sama paní Coleová.  

Na této pohlednici přitom nejsou žádné dlouhé texty. Jen dvě slova:
„To… From“ – „Komu… Od koho“.

A přece je v nich celé tajemství Vánoc. Nemyslet jen na sebe, když Bůh myslel na nás. Otevřít své srdce druhým, když jej Bůh tak krásně otevřel mně i tobě. Protože tam, kde právě toto uděláme, začne i bezbarvý svět dostávat barvy – barvy Boží lásky. Tam kde otevřeme své srdce dokořán, přece do něj zahrneme leckdy i kousek šedi tohoto světa, a přineseme je blíž k nebeským barvám lásky a naděje.

Takto, bez jediného vlastnoručně psaného slova, poslal Sir Henry Cole o Vánocích 1843 jedinečný, a navíc hluboce osobní vánoční pozdrav svým přátelům bez toho, aby musel napsat desítky dopisů. Stačil nápad první vánoční pohlednice na světě a celé tajemství Vánoc je obsaženo ve třech scénách na ní. Tak krásné, tak geniální a tak jednoduché.

Zkusme však na chvíli přemýšlet, jak by vypadala vánoční pohlednice, kdyby ji pro svět navrhoval samotný Bůh. Já si myslím, že dosti podobně než ta první vánoční pohlednice Sira Colea.

Uprostřed by byla scéna z betlémské maštale. Jednoduchá, chudá – a přesto plná barev. A tady po stranách bychom byli já i ty. Jednoho by Ježíš sytil svým chlebem. Druhého přikrýval pláštěm naděje a lásky, když se třese. Protože i Boží srdce na této vánoční pohlednici světu je krásně otevřeno dokořán s touhou zahrnout a obejmout nás.

Teprve když ve svých životech přehneme každý svýma rukama tuto Boží vánoční pohlednici, uvidíme plnou velikost vánoční Boží lásky. Spatříme, jak se nádherně to otevřené Boží srdce uzavírá v mém i tvém životě – tam na té druhé straně.  A najednou jsem já i ty obejmout Božím srdcem a zahrnut do jeho lásky. 

Vždyť to Boží srdce se otevřelo do kořán pro celý bezbarvý svět v jeho temnotách, aby právě tebe a mne láskou obejmulo a zahrnulo blízko k plnému Božímu stolu – tam kde se Bůh chce i dnes dělit spolu s námi o své bohatství a o radostné barvy lásky a naděje.

Všichni jsme dnes v jeho srdci – zde u prostřeného vánočního stolu Božího: Milovaní Bohem a zahrnuti do jeho laskavého srdce.  Pociťme tuto nesmírnou lásku jako hosté jeho vánoční večeře.