Proslov k věřícím z vikářského sboru v Miroslavi i k věřícím sboru klobouckého, s díkem za celý vikariát a vřelé přijetí v Kloboukách. S poděkováním sestře farářce Martině a bratru faráři Jirku Gruberovi.
Filipským 1, 3–11:
„Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím; jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti, i když jsem ve vězení, zodpovídám se před soudem a obhajuji evangelium. Bůh je mi svědkem, jak po vás všech vroucně toužím v Kristu Ježíši. A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala v poznání a veškeré vnímavosti; abyste rozpoznali a životem potvrdili to, co vás nese životem a přenáší propastmi, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.“
Před týdnem jsme slavili díkčinění. Dnes zde před stolem Páně máme také hrozny, tykve a zeleninu z minulé neděle. Vyzdobili jste to krásně pro dnešní den. Já jsem zatím do té výzdoby před stůl Páně nepřiložil žádný plod. Z farní zahrady je už všechno posbíráno a ani bych sem dnes neměl jaké plody položit. A přesto i dnes chci s vámi slavit díkůvzdání a dokonce pár darů před stůl Páně položit.
Zde, před dobrého Boha, chci dnes položit dva sbory, které se mi za uplynulý rok staly Božími dary do života. Chci však sem položit i jeden dar pro vás všechny – bez ohledu na to, z které církve a sboru jste. O tom řeknu víc na závěr.
Kladu tě dnes před stůl Páně, milovaný bývalý sbore miroslavský. Když jsem nastupoval na roční vikariát do Miroslavi, opravdu jsem nevěděl, co mě tam čeká – jaký bude můj mentor, lidé ve sboru, vztahy mezi námi. Jak ten plod zasadit, zalévat a co z něj o rok později vyroste. Nakonec jsem si s vámi tuto Boží jízdu užil a rok s vámi mě nesmírně bavil. Proto vám chci na úvod věnovat slova apoštola Pavla:
„Děkuji Bohu při každé vzpomínce na vás… mám vás hluboko v srdci jako spoluúčastníky Boží milosti.“
Děkuji za vaši podporu, úsměvy, přátelství, která si uchováme. S radostí do vašeho sboru kdykoli přijdu kázat a sloužit – a vím, že se tam budu cítit jako doma.
I tebe, můj milovaný sbore kloboucký, kladu dnes s díkem před stůl Páně – jako šťavnatý a chutný plod, který roste ze země k nebesům silou slunce Boží lásky, vláhou Boží naděje, v zemi, kterou předtím zúrodňovali faráři přede mnou: bratr farář Luděk Korpa, sestra farářka Martina Zuštinová a bratr farář Jirka Gruber.
Tak krásně rosteš a dáváš chutné ovoce, můj drahý sbore. Ochutnal jsem z mnoha tvých plodů: z obětavosti pro církev i pro potřebné, z lásky a přátelskosti, z krásného společenství, ve kterém si každý najde své místo; ze schopnosti těšit se z každé noty, kterou zpíváme; z dětské radosti na táborech, nedělkách, divadelních hrách, ale i z obyčejné radosti sejít se u kávy nebo s kamarády u mariáše s vínkem v ruce.
Za tebe, můj milovaný sbore kloboucký, patří dnes Bohu ještě větší dík – za to, že mi vás všechny daroval, abych plody vaší víry nejenom ochutnával, ale jimi každou neděli zdobil tento stůl na díkčinění laskavému Bohu.
„Děkuji“ – to nechť je mé první slovo dnes Bohu i vám všem. Apoštol Pavel si je také vybírá jako první slovo po apoštolském pozdravu do prvního sboru na evropské půdě – do města Filipis. Jednoduché slůvko „děkuji“, které však pro každého věřícího Řeka neslo mnohem hlubší odkaz.
„Děkuji“ – řecky eucharistó – je složenina z eu (dobrý) a charis (milost, dar). Ty nejlepší dary do života člověk dostává z Boží milosti. Tomu nás dnes učí Pavlovo první slovo prvnímu sboru na půdě Evropy: eucharistó – děkuji.
Když slovo eucharistó – děkuji – vybírá Pavel za první slovo po pozdravu, nečiní tak náhodně. Chce jim říct: „Děkuji za to, že jste se mi z Boží milosti stali dobrým a krásným Božím darem do života.“
To vám chci, milí miroslavští i kloboučtí, říct dnes i já. Miroslav byla a Klobouky jsou – a věřím, že i nadále budou – pro mě krásným Božím darem do života.
Říkal jsem v úvodu, že chci dnes před stůl Páně kromě dvou úžasných darů pro mě položit i jeden dar pro vás všechny, ze všech církví a vesnic. Pokorně a v tichu sem nyní kladu i sebe. Kladu se před stůl Páně jako plod, který nikdy nebude dokonalý a bez chyby; a přesto spolu s vašimi plody a vaší chutí mohu být i já darem pro ten chutný salát, který ze všech našich plodů připravuje a míchá dobrotivý Bůh – salát z plodů víry, který neseme ochutnat světu kolem nás.
Po slůvku „děkuji“ Pavel pokračuje slovem, které s vděčností úzce souvisí: „modlím se“.
Modlím se dnes – tak jako Pavel za sbor ve Filipech – abyste o měsíc, o rok i o pět let dokázali i vy říct o mně, byť nedokonalém a s chybami, že za mě děkujete Bohu a že jsem pro vás darem z jeho milosti.
Modlím se, aby se mezi námi ve sboru i v ekumeně ještě více rozhojňovala láska – ve vzájemném poznávání a veškeré vnímavosti. Pavel píše, že právě láska, ochota poznávat se navzájem a hluboká vnímavost vedou společenství ke schopnosti rozpoznávat a životem potvrzovat to, co nás nese a přenáší všemi propastmi – dokonce i propastí smrti.
Když Pavel přemýšlel, jak shrnout v nejkratší možné podobě celé evangelium pro první křesťany Evropy, napadlo ho spojení ta diaferonta – „to, co nese, co přenáší“.
Evangelium je totiž Boží zpráva o tom, jak láska Boží postavila most mezi nebem a zemí – a také o tom, že stejnou mocí lásky dokážeme my zde na zemi vytvářet pevné mosty mezi sebou.
Tuto moc má evangelium, které vírou nosíme v srdcích všichni – ze všech sborů a všech církví. Evangelium překonává propasti a staví pevné mosty.
Tolik krásných mostů zde již bylo vybudováno mými předchůdci. Pojďme je zachovat – a s Boží pomocí, láskou a vnímavostí zbudovat mnohé další.
Věřím, že společně budeme za sebe navzájem i za tyto mosty mezi námi děkovat jako za dobré dary z Boží milosti do našich životů a vztahů.
Co říct na závěr?
To samé, co na začátku: eucharistó – děkuji.
Děkuji, že každého z vás – ze všech sborů, všech církví i všech obcí – mám jako dobrý dar z Boží milosti ve svém životě. A modlím se, abych měl i já sílu být darem pro vás všechny a budovat mezi námi nové mosty.