Kloboucké zvony 1/2026

Zvony únor 2026 ke stažení

Program únor a březen 2026

Biblická úvaha

Jan 19:39: „Přišel i Nikodém (který kdysi přišel za Ježíšem v noci) a přinesl směs myrhy a aloe, okolo sta liber.“

Sestry a bratři,

v půstu slyšíme každý rok několik stejných příběhů. Jedním z nich je i příběh o Nikodémovi: farizeovi, členu nejvyššího orgánu židovského národa, který se v noci vydává debatovat s Ježíšem. V noci proto, že se blížila pascha a Jeruzalém byl přes den přeplněný – podle odhadů až dvěma miliony lidí a poutníků. Všude panoval ruch. Nikodém se však zároveň trochu obává, co řeknou ostatní členové rady, pokud se dozvědí, že trávil čas s tímto podivným rabínem jménem Ješua ben Josef min Nazareth.

V Janově evangeliu je základním obrazem duchovního zápasu a hledání konflikt mezi dnem a nocí, temnotou a světlem. Temnota a noc symbolizují hřích, svět se svými starostmi a ztraceností. V případě Nikodéma Jan krásně využívá symboliku noci na jeho cestě k Ježíšovi, který jako „světlo svítí v temnotě a tma je nepohltila“. Nikodémova cesta je cestou hledajícího člověka, plného otázek, pochybností a starostí, který směřuje za světlem, jež osvěcuje oči k novému pohledu na sebe sama i na svět.

Tento Nikodém skutečně žil, ale byl členem židovské rady až přibližně třicet let po Ježíšově smrti. Byl to velmi bohatý a vážený člověk. Tak bohatý, že když císař Vespasián obléhal vzbouřený Jeruzalém, dokázal ho Nikodém téměř tři roky zásobovat potravinami, dokud jeho sklady nebyly zničeny a on nepřišel o všechno. V židovském spise Taanit máme záznam, že tento Nikodém nebyl jen tak někdo: na jeho modlitbu prý okamžitě začal hustý déšť v období krutého sucha a na druhou modlitbu z deště ihned vyšlo slunce. Nikodém ben Gurion byl tedy světcem a hrdinou židovského lidu zhruba čtyřicet let po Ježíšově smrti, v době obléhání Jeruzaléma.

Právě tohoto světce a židovského hrdinu staví pisatel Janova evangelia na konci prvního století do role hledajícího – židovský vrcholný světec prvního století, kterému Bůh dokonce neodepřel zázrak, je v tomto evangeliu, paradoxně, vzorem pro každého křesťana, aby v ruchu světa a v jeho hříších hledal cestu ke světlu skrze temnotu.

Nikodém byl s Ježíšem v rozhodujících chvílích jeho života. Na začátku jako hledající na cestě ke světlu; později jako jediný, kdo se Ježíše zastal při výslechu a soudu; a nakonec po Ježíšově smrti přinesl sto liber myrhového oleje k balzamování Ježíšova těla – oběť obrovské hodnoty, aby Ježíšovo tělo i po smrti krásně vonělo. Pro srovnání: žena hříšnice, která pomazala Ježíšovy nohy, použila jen jednu libru masti, a už tehdy učedníci reptali, že takový majetek se mohl prodat a dát chudým. Také čteme, že jedna libra myrhové masti stačila k tomu, aby se celý dům naplnil vůní. Nikodémových sto liber je množství přehnané a nereálné, ale symbolicky v jeho příběhu vyjadřuje obrovskou Nikodémem přinesenou osobní oběť, aby vůně Kristova těla, který mu ukázal nový pohled na život, byla jeho zásluhou a obětí cítit široko daleko i z jeho hrobu. Takováto je nádherná symbolika příběhu o Nikodémově noční cestě, jeho obraně Ježíše v sanhedrinu a obrovské oběti v podobě 100 funtů nardové masti u Ježíšova pohřbu.

Začíná nám postní doba. I jméno Nikodém má v Janově evangeliu svou symboliku. Skládá se ze dvou slov: niké a démos – vítěz lidu, vítěz mezi lidmi.

Každý člověk, který v půstu projde stejnou cestou jako Nikodém – cestou hledání, cestou ke světlu, s odvahou zastat se víry a svého Pána a obětovat část sebe sama – je vítězem mezi lidmi. Zvítězil nad sebou samým, prozkoumal své nitro a nechal se vést po správné cestě ke světlu, které tma nepohltila.

Přeji vám v půstu co nejvíce takových cest temnotou světa a života za světlem – pryč od světa, jeho starostí a hříchů, do samoty uprostřed noci se svým vlastním nitrem a s Pánem.

(Mgr. Michal Devečka, PhD. – farář)

Z pozůstalosti…

Při nedávném listování knihovnou manželových rodičů jsem mezi mnoha svazky beletrie, naučné literatury, teologickými svazky objevila i drobné, nenápadné památky na jejich členství v církvi – staré tiskoviny, poznámky, citace vepsané rukou. Tyto malé fragmenty víry každodennosti mě přiměly k zastavení: k zamyšlení nad tím, jak se víra předává, proměňuje, a přesto zůstává živá. Ráda bych se s vámi podělila o některé citace jako připomínku kořenů, z nichž i naše dnešní společenství vyrůstá, nebo k zamyšlení, jak se v čase mění.

Nejvíce mě zaujala velmi subtilní brožurka vydaná Synodním evangelickým odborem ČCE v roce 1941 pod názvem „Církev českobratrská evangelická – učení, zásady a poslání“. 

V úvodu je stručně, ale přehledně popsána historie křesťanství i vývoj protestantismu až po vznik ČCE. Následují kapitolky: 

• Co vyznáváme
• Náboženské projevy v církvi českobratrské evangelické
• Náboženský život členů církve
• Správa církve
• Vliv církve na veřejný život
• Obětavost v církvi
• Knihy a časopisy
• Povinnost a práva českobratrského evangelíka
• Pomocné organizace církevní 

Závěr patří vysvětlení desatera a několika vzorovým modlitbám.

Zde několik citací z kapitoly Co vyznáváme: Věříme v osobního Boha, Otce, Stvořitele a Pána nebes i země, světa duchovního, hmotného života a všelikého dobrého daru. 

Věříme, že těm, kdo činí pokání a věří v Pána Ježíše Krista, jsou odpuštěny hříchy a to z pouhé milosti, nikoliv pro nějaké naše zásluhy. 

Dobré skutky jsou nutné, avšak činíme je ne proto, že bychom se za ně dostali do nebe, ale z vděčnosti za milost, jíž se nám v Kristu ukřižovaném a zmrtvýchvstalém dostalo. Jsou prostě naší povinností bez nároků na zvláštní odměnu.

Věříme v moc Ducha svatého, jenž jest zaslíben a udílen skrze Krista. Duch svatý působí v člověku lítost nad hříchy i touhu po Bohu živém, rozněcuje v člověku víru, vzbuzuje touhu žít životem čistým, šlechetným a bohabojným a uvádí nás v pravé obecenství s Bohem i lidmi.

Věříme ve smyslu evangelia v život věčný, nikde nenalézáme potvrzení katolické nauky o očistci. Kajícímu lotrovi řekl Pán Ježíš: „Amen, pravím tobě, ještě dnes budeš se mnou v ráji (nikoliv v očistci). Dle evangelií jest ponecháno samému Kristu, aby při posledním soudu oddělil spasené od zavržených. Nemodlíme se za mrtvé, ani za duše v očistci.

Věříme v obcování svatých, tj. v bratrské soužití a obecenství věřících nyní v časnosti i jednou ve věčnosti. Nepřestáváme pak volati z hloubi srdcí „Přijď království Tvé!“

Jana Lexová

Finanční podpora sboru

Koncem měsíce ledna jsme rozeslali potvrzení o darech. Zasílali jsme je všem, kteří je chtěli i v minulých letech. Pokud ještě budete chtít potvrzení zaslat, ozvěte se.

I letos budeme rádi za vaši podporu. Platba saláru patří mezi základní povinnosti člena sboru. Dle církevních předpisů je doporučená výše 5 % z čistých příjmů. Budeme však vděční za podporu v libovolné výši. Číslo účtu je 2200347489/2010.

Poradna pro pečující a půjčovna kompenzačních pomůcek

Pečovat doma o blízkého člověka není vůbec jednoduché. Člověk se často ocitne v situaci, na kterou nebyl připravený, protože řeší nové povinnosti, spoustu otázek a někdy může mít i pocit, že na všechno zůstává sám. Právě v takových chvílích může pomoci Poradna pro pečující a půjčovna kompenzačních pomůcek Diakonie ČCE – střediska BETLÉM.
Poradna je tu pro všechny, kdo se starají o své blízké doma, nebo se na péči teprve chystají. Sociální pracovnice nabízí každému podporu, naslouchá a pomáhá zorientovat se v tom, co je pro pečující často nové a složité. Poradí například s příspěvkem na péči, s organizací domácí péče, s úpravami bydlení nebo s výběrem vhodných pomůcek. Důležitou součástí je i podpora samotného pečujícího, protože připomenutí, že myslet na sebe, odpočívat a nebát se požádat o pomoc je naprosto v pořádku.
Součástí služby je také půjčovna kompenzačních pomůcek, která může výrazně ulehčit každodenní péči. K zapůjčení jsou například chodítka, invalidní vozíky, koupelnové pomůcky a další. Půjčovna je vhodná zejména pro ty, kteří pomůcku potřebují jen na určitou dobu, nebo si ji chtějí nejprve vyzkoušet, než se rozhodnou pro její pořízení.
Poradna i půjčovna nabízejí praktickou a lidskou pomoc v situacích, které bývají náročné. Cílem této služby je, aby pečující nebyli na svou roli sami a měli k dispozici podporu, která jim péči o blízkého člověka co nejvíce usnadní. V případě potřeby se můžete obrátit na sociální pracovnici poradny na telefonu 732 694 748 nebo e-mailu cbykQOQ80myo3W8aWdBxZ329g.

Vánoční hra

Na štědrý den dopoledne je dlouholetou tradicí v našem sboru pořádat vánoční slavnost s divadelní hrou. Ani o loňských vánocích tomu nebylo jinak a mohli jsme zhlédnout divadelní hru Někdo je za oponou.         A opět to stálo za to. Scéna byla nádherně a promyšleně připravená. Děj byl retrospektivní, začínal v Jeruzalémské hospodě okolo roku 30 našeho letopočtu. A ve vzpomínkách hosta jsme se vraceli do událostí, které souvisely s narozením Ježíše zvaného Kristus. Zachariášovo oněmění při službě ve Svatyni Svatých, nervozitu mocných z očekávaného narození nového Krále. A činnost detektiva (který nás celým dějem provází jako host již zmíněné jeruzalémské hospody), který měl všem těm událostem přijít na kloub.

Ale vlastní hra to je jen taková třešínka na dortu. Pro všechny zapojené do přípravy platí, že vlastnímu vystoupení předchází několik týdnů příprav, zkoušek, chystání kostýmů, výroby kulis, trénování písní, vaření čaje, mrznutí v kostele, překonávání nemocí… no prostě taková skvělá předvánoční pohoda. Velké poděkování tak patří všem hercům velkým i malým, hudebníkům, kulisákům a samozřejmě osvědčené nápovědě. Vlastní hra by však nevznikla bez nasazení našeho osvědčeného režiséra Petra Hejla mladšího. Díky! Tak zase za rok na divadle.

Připravujeme:

V sobotu 7. března v podvečer se uskuteční koncert klasické hudby s promítáním uměleckých děl a s komentářem bratra Petra Zajíce; v sobotu 28. března se bude konat velikonoční tvoření na faře pro malé i VELKÉ.

Pôstna modlitba

Michal Devečka, farář

Srdečně blahopřejeme

Respektujeme, pokud nám nahlásíte, že si zveřejnění nepřejete.

Narozeniny zveřejňujeme podle klíče: 60, 65, 70, 75, 76, 77…

klobouky.evangent.cz • Brněnská 218/30, Klobouky u Brna
Vaše příspěvky zasílejte na klobouky@evangnet.cz