Kloboucké zvony 2/2026

zvony duben 2026

Program duben a květen 2026  

 

---

Biblická úvaha

„Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.“ ^{Filipským 2, 6–11}

Sestry a bratři, v Tichém týdnu máme nejsilněji během celého roku před očima kříž: symbol utrpení, bolesti, nářku a okupace římské moci nad Izraelem. Takový obyčejný dřevěný kříž byl naprosto běžnou věcí v římských provinciích. Lidé jej velice dobře znali – umírání na něm bylo totiž doprovázeno nesmírnou bolestí. Byl to trest smrti, který měl být pro přihlížející obyvatelstvo mementem. Takhle to vnímali Římané.

Tento křesťanský symbol má svou silnou alegorickou hodnotu: skrytě nám vypráví veliké pravdy o nás i o Bohu. Máme na něm dvě břevna: delší svislé a kratší příčné, tzv. patibulum, neboli po našem „trpidlo“. Ježíš nesl křížovou cestou pouze toto příčné břevno. Kůl, na který bylo patibulum s ukřižovaným upevněno, byl trvale zasazen v zemi na místě popravy a používal se opakovaně. Dřevo bylo v Jeruzalémě nesmírně vzácné. Ježíš tedy nenesl celý kříž, jak to rádi vidíme ve filmech, ale pouze příčné břevno. Přesto však po ranách bičem od vojáků nebylo jednoduché ani toto břevno nést – vážilo několik desítek kilogramů.

Odsouzenec byl pak na místě popravy připevněn v zápěstích dvěma hřeby k příčnému břevnu, paže byly ještě zajištěny lany a s odsouzencem, jemuž vojáci podepírali nohy, bylo celé patibulum vytaženo na svislé břevno do výšky, kde byl vytesán čep (stipes), do něhož patibulum zapadlo a bylo zajištěno. Následně byly upevněny nohy hřebem a případně opěrkou.

Svislé břevno je delší: odkazuje na akt Boží lásky, když se Syn – král celého vesmíru – ponižuje tak, že se stává jedním z nás. Apoštol Pavel píše v nejstarším vyznání víry křesťanské církve v listu do Filipským, že se Syn doslova „zmařil“, „vyprázdnil“, když přijal podobu služebníka. Tak nesmírná je Boží láska k člověku – člověku, který je na kříži symbolizován právě příčným břevnem: tím, které je kratší než to Boží, protože Boží lásce, dobrotě a dokonalosti se člověk nikdy nevyrovná.

Delší břevno tedy ukazuje lásku Boha k nám v Synu, která má v sobě pevný „čep“, do něhož zapadají všechny hříchy v ranách a bolestech našeho Pána. Kratší břevno pak představuje nelásku a hřích nás lidí vůči Bohu i sobě navzájem. Láska Boha Otce v Synu k člověku je na Golgotě jako pevný sloup zasazený do země – sloup, který očekává odsouzence.

A víte, co je na tom krásné? Ježíš je ten, kdo přivádí obě tato břevna ke spojení v jeden jediný kříž: svislou, dlouhou a dokonalou lásku Boha k nám spojuje s krátkou a nedokonalou láskou nás lidí k Bohu i bližním. Takoví totiž jsme – já i ty. Nemusíme si nic nalhávat. V Tichém týdnu je dobré to Bohu přiznat. Stačí se na chvíli zamyslet nad tím, jak smýšlíme, mluvíme a jednáme vůči druhým i vůči Bohu – a je nám jasno. Naše lidská láska zdaleka není tak čistá a dokonalá jako láska Páně, který celou naši nedokonalost nese jako těžké patibulum na svých zbičovaných zádech na golgotský kříž.

Náš hřích a nedokonalá láska jsou však spojeny s Boží nesmírnou a bezhraniční láskou právě v Kristově kříži. Obě břevna byla spojena v jeden kříž, když patibulum zapadlo do čepu vytesaného ve svislém břevnu. Ač náš hřích a neláska protínají lásku Boží, Boží láska má mocnější a delší břevno, které nic nezastaví: prochází skrze patibulum našich hříchů až k zemi, zapouští se do skalnaté půdy Golgoty a ukazuje směrem k nebi.

Kristův kříž nevypadá jako písmeno „T“. To by znamenalo, že naše hříchy zůstávají nad Boží láskou a že je nám přístup do nebe uzavřen. Tvar kříže ukazuje, že Boží láska prošla skrze naše hříchy a otevřela nám cestu k nebi.

Hleďme tedy s údivem a v tichu na Boží bezhraniční lásku, která se na kříži spojila s naší nedokonalostí, hříchy a omyly, a z hlubin golgotské země prorazila skrze naše břevno cestu k čistému nebi – pro mě i pro tebe.

Michal Devečka, farář sboru

 

---

Z pozůstalosti…

Čtení na pokračování je vybráno z velmi drobné brožurky vydané Synodním evangelickým odborem ČCE v roce 1941 pod názvem „Církev českobratrská evangelická – učení, zásady a poslání“. 

V úvodu je stručně, ale přehledně popsána historie křesťanství i vývoj protestantismu až po vznik ČCE. Tentokrát se budeme věnovat kapitole s názvem Náboženské projevy v církvi českobratrské evangelické.

„Přijímáme stálé upozornění evangelia, že po ovoci poznán bývá strom a podle skutků a celého života pozná se víra! Víra bez skutků jest mrtvá. Avšak živá víra nutně se projevuje také v modlitbě, čtení Písma sv., účasti při shromáždění věřících, při svaté Večeři Páně, bratrstvím, láskou, horlivostí a obětavostí při darech a jinak.

Modlitba je duchovní obecenství s Bohem. V modlitbě předstupujeme před svého nebeského otce, abychom Jej slavili, Jemu děkovali, Jemu se kořili, Jemu se vyznávali z hříchů a prosili o Jeho milost pro časnost a věčnost.  Při modlitbě se nekřižujeme, ani neužíváme růžence, neboť Pán Ježíš výslovně varuje před mnohomluvností.

Písmo Svaté je zdrojem víry, útěchy, posily pro životní praxi, proto považujeme pravidelné čtení bible Páně za naprosto nevyhnutelné pro duchovní život a růst. 

Služby Boží, jejichž smyslem jest zvěstování slova Božího, nikoliv obřady, konáme jakožto výraz svého obecenství s Pánem církve i vzájemného společenství víry, lásky i naděje. Při bohoslužbách je na místě co největší jednoduchost a prostota. Proto také naše chrámy si nelibují v hýřivé nádheře. Bůh nepotřebuje a nežádá ničeho vyumělkovaného, nýbrž prostou jednoduchost a pokoru. Do chrámu vstupujeme bez křižování a kropení svěcenou vodou, s tichou modlitbou za požehnání Boží. 

Společenství věřících se pak dokazuje také vzájemnou účastí v radostech i nesnázích života. Navštěvujeme nemocné a těšíme je dle slova Božího a modlitbou. Podporujeme se navzájem i hmotně, jak má být mezi bratry. Chceme z milosti Boží a s pomoci Ducha Božího vytvářet ve všech místech a okolnostech, do nichž jsme postaveni, krásnou církev Boží, obecenství lidu Božího. Nestydíme se za evangelium Kristovo v žádné společnosti: radostně je slovem i životem vyznáváme“. 

Vybrala Jana Lexová (citováno v původním znění)

 

---

Sbírka darů na Jeronýovu jednotu

Sbírka darů na Jeronýmovu jednotu je tradiční jarní sbírka. Všechny vybrané dary jsou odeslány na společný účet církve a následně jsou rozděleny na podporu stavebních projektů sborů v seniorátech či na celocírkevní úrovni. Každý rok je vybrán jeden nejvýznamnější stavební projekt, který je podpořen významným darem. I náš sbor v minulosti opakovaně čerpal podporu na různé opravy či rekonstrukce. Listinná sbírka bude zahájena v dubnu. Přispět můžete i pomocí QR kódu.

 

---

Zimní dny plné pohody a odpočinku pod Malinem

Jako každý rok i letos se naše parta přátel a kamarádů vydala na hory s nadějí na pravou zimní pohádku. Chtěli jsme vyjet do hor, kde je více sněhu, a proto jsme se rozhodli, že to bude na Slovensko. Cíl byl jasný – Malino Brdo a jeho okolí. Kufry plné teplého oblečení, lyže, jídlo a dobrá nálada napovídaly, že nás čeká týden plný pohybu a společných zážitků.

Jenže hory si letos připravily malé překvapení – sněhu bylo zrovna v této oblasti málo!

To nás ale nezastavilo. Kde nestačily lyže, nastoupily turistické boty a dlouhé vycházky krajinou. Objevovali jsme nové lesní cesty, poslouchali ticho a užívali si nádherných výhledů na okolní kopce. I bez vysokých závějí měly hory své kouzlo – svěží vzduch, klid a společný smích nás zahřály víc než zimní bunda.

Silným zážitkem byla také návštěva bohoslužby v Ružomberoku, v kostele augsburského vyznání. Připadla právě na období Týdne manželství a na sv. Valentýna. Proběhlo požehnání manželským párům. Bylo dojemné sledovat, jak si manželé znovu připomínají svůj slib a přijímají požehnání pro další společnou cestu (každý pár dostal přesýpací hodiny, kdy po dobu tří minut – tak trvá manželský slib a požehnání – se má objímat).  Atmosféra byla slavnostní, ale zároveň velmi osobní a srdečná.

K odpočinku těla jsme si dopřáli koupání v přírodních termálních pramenech Kalameny. Horká voda pod širým nebem, chladný vzduch kolem a výhled na okolní kopce – to byl dokonalý kontrast, který uvolnil unavené svaly po turistických výkonech. Smích se nesl nad hladinou páry a chvíle klidu střídaly veselé rozhovory.

Večery patřily společnému času na chatě. Stolní hry, napínavé partie i spontánní povídání u čaje či něčeho ostřejšího vytvořily tu pravou atmosféru přátelství. Každý večer přinesl nové historky, scénky, vzpomínky i plány do budoucna.

Možná jsme letos neměli sníh, ale o to víc bylo radosti, sdílení a obyčejné lidské blízkosti. A právě to si z hor odvážíme nejvíc – vědomí, že největší teplo nepřináší zimní slunce ani termální prameny, ale lidé, se kterými můžeme tyto chvíle sdílet.

Hana Dostálová

 

---

Výroční sborové shromáždění 2026

Výroční sborové shromáždění se konalo v neděli 15. 3. po bohoslužbě v kostele v Kloboukách u Brna. Jedná se o rozhodující orgán sboru. Členové s hlasovacím právem volí faráře, řeší majetkové a hospodářské věci, jednají o slučování sborů, mají právo vyjadřovat se ke všem záležitostem. Dlouhodobě se však setkáváme s malou účastí členů.

Náš sbor má za sebou rok, který přinesl zásadní změnu: po několikaměsíčním období bez stálého duchovního byl na konci léta zvolen novým farářem Michal Devečka. Do té doby sbor zajišťoval provoz díky nasazení obětavých členů. Sbor zároveň zaznamenal mírný pokles členské základny (z 523 na 508 členů), přesto si udržuje pravidelný rytmus bohoslužeb v Kloboukách, Brumovicích a ve Velkých Hostěrádkách.

Vedle duchovní činnosti zaujal sbor i pestrým kulturním programem – koncerty, výstavami či komunitními akcemi – a udržel si podporu místní samosprávy. Řešil také praktické výzvy, včetně statického zajištění kaple a problémů s omítkou v kostele. Do roku 2026 tak vstupuje nejen s novým farářem, ale i s úkolem stabilizovat finance a posílit práci s dětmi a mladými lidmi.

Michal Marcolla, kurátor sboru

 

---

Slovo Pavla Pokorného, synodního seniora Českobratrské církve evangelické a předsedy Ekumenické rady církví v ČR k NOCI KOSTELŮ:

„Kostel tu stojí nehnutě celé věky. Klade otázky. Ale taky poskytuje útočiště. Venku zůstává nepohoda a chaos. Ovšem poselství, které křesťanské kostely uchovávají jako zdroj víry, příběh Ukřižovaného a Vzkříšeného, vybízí k cestě. Vyzývá k odvaze vyjít zase ven. Kostelní útočiště je spíše odraziště, opora, odkud se můžeš odrazit k odvaze.

Víra nedává odpovědi na všechny otázky. Víra dává odvahu žít a milovat.“

Noc kostelů po dvou letech připravujeme i v našem kostele – můžete se těšit na hudební program našich pěveckých sborů, tradiční setkání a rozhovor na farní zahradě a jako bonus bude opět divadlo. Tentokrát nás navštíví divadlo Koráb se hrou Evangelium podle Piláta.

29.5. 2026 OD 17:00 
EVANGELICKÝ KOSTEL V KLOBOUKÁCH U BRNA

 

---

A zas ty prachy…

Polovina darů našeho sboru stojí na bedrech pouhých dvanácti rodin. Druhou polovinu „utáhne“ více než dvě stě dalších. Ten nepoměr je zřejmý: někdo nese těžké břemeno, jiní jen přihlížejí. Přitom náklady rostou – roční rozpočet přesahuje milion korun a jen na personální fond odvádíme přes půl milionu. Přesto průměrný dar činí asi 1 700 Kč ročně a více než polovina dárců nedá ani 400 Kč. Pro srovnání: i běžný členský poplatek v zájmových spolcích, třeba u rybářů, je kolem 700 Kč. Budoucnost sboru – včetně faráře na plný úvazek – tak skutečně závisí na nás všech. Velké poděkování patří těm, kteří na sbor myslí a finančně jej podporují.

Bible mluví jasně: „Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ Možná je čas se ptát, kam patří to naše. Nejde o to, aby pár lidí táhlo vůz za všechny, ale aby každý přiložil ruku – a taky něco ze svého. Protože víra bez skutků… a bez ochoty nést odpovědnost, dlouho nevydrží.

Tomáš Vostřák

 

---

Srdečně blahopřejeme 

Respektujeme, pokud nám nahlásíte, že si zveřejnění nepřejete.

Narozeniny zveřejňujeme podle klíče: 60, 65, 70, 75, 76, 77…

---