Kloboucké zvony 5/2025 - adventní

Zvony_prosinec_rozesílka.pdf

 

 

---

Adventní zamyšlení

Jak budete slavit letošní Vánoce? Dárky nám nějak podražily. Já jsem doma řekl svojí ženě a dceři, že letos si můžou vybrat pouze jeden jediný pořádný dáreček. Tak musíme všichni tři přemýšlet co by to mělo být. Takto si člověk musí utřídit to, co skutečně chce, a co vlastně potřebuje. Brzy zjistíte, že toho pro krásné Vánoce vůbec nepotřebujete mnoho. Nepotřebuji plný stůl cukroví (u nás se téměř nepeče a nenecháme si tímto kazit vánoční klid), nepotřebuji 5 chodů k vánoční večeři, stačí mi jeden (salát s řízkem nebo lososem). Nepotřebuji živý stromek, postavím si umělý. Co však k Vánocům nezbytně potřebuji? – Teplo domova, lásku své rodiny a aspoň jaké také zdraví. Nic víc mi netřeba a všechno ostatní jsou zbytečnosti. Je tu však ještě jeden důvod, proč jsem doma řekl, že každý může mít pouze jeden jediný dárek nad 1000 Kč.  Aby nám zůstalo ještě alespoň pár korun pro zkrášlení Vánoc druhým lidem. Je to taky jedna z věcí, kterou nezbytně k Vánocům potřebuji. O tom pro nás doma doopravdy Vánoce jsou: o otevření svého srdce pro druhé, když Bůh to své srdce pro nás otevřel dokořán. A Vánoce bez Boha a všech podob jeho lásky – i té skrze moje srdce a ruce – nejsou pravými Vánoci. Víte, každý advent začínáme evangeliem o Janu Křtitelovi jako o hlasu volajícím na poušti. Dnes, v adventu 2025 nám tady na Moravě pod okny žádný Jan nekřičí tak jako za dnů Heroda, co je správné a prospěšné. Křičí kdejací pofiderní bláznové a různí politici, ale Jana Křtitele v dnešní době nemáme. Co máme i dnes přesto že nemáme Jana, je ten hlas volající na poušti. Stačí se ztišit, rozhlédnout kolem sebe na svět a ten svět pozorně poslouchat. Pro mě je v letošním adventu hlas Jana Křtitele hlasem trpících lidí na Ukrajině, vražděných a pronásledovaných křesťanů v Nigérii a Súdánu, utrápených lidí ve Venezuele, utiskovaných žen v Íránu a Afghánistánu, hladových dětí v Jemenu a Somálsku, dětí tvrdě pracujících od tří let v Bangladéši atd. V tomto všem se ozývá ten „hlas volajícího na poušti“ i v letošním adventu. A volá stejně jako tehdy Jan: „Čiň pokání!“, což v originálním biblickém textu znamená doslovně: „Měň své smýšlení“ (o sobě, o lidech kolem sebe, o Bohu v tobě i nad tebou). Rozhlédni se kolem sebe a děkuj Bohu za svoji rodinu, za mír, za práci; děkuj za vše, co máš! Protože sta milionů lidí nemá ani desetinu z toho, co dal právě tobě i mně Bůh. Nezapomínej se proto dělit s nuznými! Bible má krásné slovo pro misi, kterou dělal Jan: „kázal: pokání čiňte!“. Pro slovo „kázat“ Bible užívá stejného slova, jakého se užívalo, když se před lidi postavil královský herold a hlasitě četl královský výnos. Jan se snažil být Božím heroldem své doby. Nic však nebrání ani nám být heroldem Boží dobroty a lásky v letošním adventu a pak v roce 2026. Proto se rád uskromním, abych třeba poslal vánoční balíček ukrajinským dětem, které se již velmi těší, že jsem na ně nezapomněl a nosím je v srdíčku – pošlu dárečky tam, kde ani stromek, ani zdraví a ani teplo domova nejsou samozřejmostí. Moje Kristínka se již těší, jak namaluje krásný pozdrav svým kamarádkám na Ukrajině. Nedělá jí problém, že letos těch hraček dostane míň, když ví, že něco pěkného pošleme kamarádkám na Ukrajinu nebo pomůžeme jinde. Tam ať tyto děti zahřeje naše láska. Tam, zase, kde je hlad a schází jídlo, ať pomůže našich třeba i 500 korun. Nemám toho mnoho, no vždy mám dost, abych otevřel své srdce a rozdělil se o kousíček ze svého, když se Bůh se mnou podělil o to Nejcennější, co má. Teprve tehdy pro mě dojde letošní advent svého skutečného naplnění. Hledejte pravé naplnění smyslu Vánoc: v solidaritě a lásce k druhým, po vzoru našeho Pána. Pak prožijete pravé Vánoce i v roce 2025.

S přáním pokojného a naplněného adventu,
Michal Devečka – váš farář

 

---

Instalace bratra faráře

V neděli 19. října letošního roku se v klobouckém evangelickém kostele konala slavnostní instalace, tedy uvedení faráře nového sboru. Po ročním vikariátu byl na sbor v Kloboukách uveden bratr Michal Devečka, který dříve působil v husitské církevní obci v Hovoranech. Nástup faráře na sbor je radostná událost nejen pro místní společenství, ale i pro celý seniorát. V radostném duchu se neslo i naše společné setkání v Kloboukách.

Přípravu bohoslužby i následného setkání v zahradě měli na starosti staršovstvo sboru, bratr farář a představitelé seniorátního výboru. Bohoslužba začala v 14:30 hodin v zaplněném hlavním sále kostela příchodem presbyterů sboru, instalovaného faráře, zástupců seniorátního výboru, kolegů farářů ze seniorátu, hosta ze zahraničí i klobouckého katolického kněze bratra Slavíčka. Bohoslužbu vedl senior brněnského seniorátu bratr Filip Keller (farář ve sboru ve Svitavách) a seniorátní kurátor, zástupce laiků, bratr Vladimír Zikmund ze sboru Brno-Husovice.

Po úvodní části následoval jeden z klíčových momentů – požehnání instalovanému faráři, které společně udělili přítomní kazatelé a presbyteři místního sboru. Poté jsme vyslechli kázání bratra Devečky na jeho vlastní překlad oddílu z listu Filipským, 1. kapitoly, verše 9–11:

„… A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala v poznání a veškeré vnímavosti; abyste rozpoznali a životem potvrdili to, co vás životem nese a propastmi přenáší, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.“

Závěr bohoslužby, v němž byl ponechán prostor pro pozdravy hostů, moderoval bratr kurátor Michal Marcolla. O své pozdravy se podělili farář David Sedláček ze sboru v Miroslavi, farář Petr Chlápek ze sboru v Nosislavi, dále spolužák bratra faráře z bratislavské teologické fakulty Štefan Panuška, farář Evangelické církve augsburského vyznání na Slovensku ve Vrbovém. Krátkou zdravici pronesl také bratr farář Miroslav Slavíček, nový kloboucký (brumovický a krumvířský) katolický kněz, který vyjádřil radost z očekávané ekumenické spolupráce.

Po bohoslužbě následovalo neformální setkání v zahradě fary. Přestože byl už říjen, počasí nám přálo po celý den, a tak se poslední hosté rozcházeli až před setměním. Velkou radost nám udělalo i zapojení členů sboru, kteří připravili občerstvení, nachystali prostor farní zahrady, zajistili obsluhu i úklid po setkání. Není jednoduché hostit takové množství lidí – podle fotografií z kostela se akce účastnilo 160 až 170 hostů. Je krásné jednou za čas vidět zaplněný kostel. A ačkoliv jsme měli zpočátku obavy, zda budeme mít dost jídla a pití, ukázaly se jako zbytečné. Všeho bylo dost.

Velkou pozornost vzbudila také jedna specialita: slovenská kapustnica sestry farářové, kterou od soboty připravovala sestra Erika Devečková, manželka bratra faráře, spolu s Michalovými rodiči. A byla vynikající – dlouhá fronta před hrncem to jen potvrdila. A i když se použil největší farní kastrol, vyšla jen tak tak.

Prožili jsme nádherný den a zakusili Boží přízeň a požehnání. Vděčně do našeho společenství přijímáme nejen bratra faráře, ale i celou jeho rodinu – manželku Eriku a dceru Kristínu. Bohu díky.

Autor fotografií Ben Skála, autor textuTomáš Vostřák

 

---

Služebník Slova, víry a lidskosti

Dne 18. září 2025 zemřel bratr farář Jiří Gruber, dlouholetý kazatel Českobratrské církve evangelické, který působil ve sborech v Dambořicích, Kloboukách, Brně, Hustopečích a Nikolčicích. Byl také seniorem brněnského seniorátu a významně se zasloužil o vznik Diakonie BETLÉM.  

Jiří Gruber se narodil roku 1952 v Praze v učitelské rodině. Po studiích na Komenského evangelické teologické fakultě a krátkém období zaměstnání v dělnických profesích získal státní souhlas k duchovenské službě, jeden rok působil ve sboru v Dambořicích a roku 1979 nastoupil do sboru v Kloboukách. Zde se mu podařilo obnovit vyučování náboženství, biblické hodiny i práci s dětmi a mládeží. Zasloužil se o vznik rodinných pobytů na Blažkově, obnovení pěveckého sboru a oživení konfirmací. Společně se sborem připravil velkou oslavu 200. výročí Tolerančního patentu, které se účastnilo přes tisíc lidí. Pod jeho vedením vznikla také tradice ekumenických novoročních shromáždění a začaly vycházet „Kloboucké zvony“. Neúnavně pracoval i na opravách fary a kostela, takže po jeho odchodu roku 1998 zůstalo v Kloboukách živé společenství i opravené budovy.  

Ve stejném roce nastoupil do sboru Brno I. Rychle se stal hybatelem duchovního i kulturního života. Otevřel Červený kostel veřejnosti při Brněnské muzejní noci, pořádal hudební nešpory i výstavy, stál u zrodu ekumenických bohoslužeb ve středu města a spolupracoval na výstavě „Morava tolerantní“. Publikoval katechetické knihy Otázky a odpovědi a Pojď a přesvědč se, byl významným tvůrcem zpěvníku Svítá a rozvíjel katechezi pomocí kurzů alfa a beta. Vlastním plánem katecheze dokázal oslovit nové zájemce o víru. Významnou stopu zanechal také v časopise Setkávání, který pod jeho vedením přinášel živé svědectví o životě sboru.  

Jeho kázání a biblické výklady byly srozumitelné a přitom hluboké. Dokázal oslovit široké spektrum posluchačů – od mládeže až po starší generace. Rétorický dar, jasný výklad a praktická teologie přitahovaly pozornost i těch, kteří běžně do kostela nepřicházeli. Mnozí si jej pamatují jako průvodce na výjezdech s mládeží, na Blažkově nebo při rozhovorech, kde uměl naslouchat a povzbudit. Jeho služba nekončila u nedělního kázání – byla přítomna v osobních rozhovorech, dopisech i každodenním setkávání.  

Pod jeho vedením prošel sbor rozsáhlou stavební obnovou a naplnil dlouholetý sen o nové farní budově na Pellicově ulici. Vedle práce ve sboru zastával také významné funkce v celé církvi: v letech 2009–2019 byl seniorem brněnského seniorátu a v letech 2011–2021 předsedou synodu. Přesto zůstával věrný svému sboru a duchovní službě, dokázal spojit administrativní povinnosti s péčí o lidi a jejich duchovní život.  

Významná byla i jeho role při vzniku Diakonie BETLÉM. Stál u počátků práce v Odstrčilově vile, pravidelně tam sloužil bohoslužby a společně s dalšími se zasloužil o rekonstrukci budovy Betléma, shánění prostředků i o formování samotného díla. Nesl vizi, že lidé s postižením mohou žít důstojně a svobodně spolu s ostatními – a tuto myšlenku pomáhal proměnit ve skutečnost. Přinášel nejen organizační dovednosti, ale i otevřené srdce, lidskost a humor. Kolegům byl spolehlivým partnerem, přátelům oporou a pro mnohé mostem mezi sborem, diakonií a veřejností.  

V Diakonii byl přítomen nejen jako organizátor, ale především jako duchovní průvodce. Podporoval zaměstnance i rodiny klientů, dokázal dodat odvahu v těžkých chvílích a připomínal, že každý lidský život má hodnotu. Jeho práce měla vždy i duchovní rozměr – byl to člověk víry, který tuto víru sdílel konkrétními skutky služby.  

Ani těžká nemoc jej nepřipravila o odvahu a víru. Do posledních měsíců dokázal dodávat sílu druhým, a to i přes vlastní slabost. V telefonátech i osobních setkáních povzbuzoval druhé a dával jim naději.  

Vzpomínáme na jeho kázání, na setkání na Blažkově, na jeho otcovský vztah k mládeži, na péči o sbory i na moudrost, s níž vedl církev. Děkujeme Pánu Bohu za jeho službu a život a s nadějí očekáváme dobré příští, o němž sám Jiří často kázal.

Václav Matoulek, Brno 1 a Petr Zajíc, Klobouky u Brna

Převzato z časopisu Český bratr

---

Nový program pro pečující – Opora Diakonie

Opora Diakonie je nový program, který přináší podporu lidem pečujícím o své blízké v domácím prostředí. Navazuje na úspěšný projekt Pečuj doma a staví na mnohaletých zkušenostech Diakonie v oblasti sociálních služeb a podpory neformálně pečujících. Je určena všem, kteří se starají o člena rodiny či jinou blízkou osobu, ať už jde o dlouhodobou péči o seniora, člověka s nemocí nebo o dočasnou pomoc v náročném životním období. Mnozí pečující se potýkají s vyčerpáním, složitými rozhodnutími nebo nedostatkem informací, a právě proto vznikla Opora Diakonie, aby jim byla průvodcem a pomocníkem.

Jádrem programu je přehledná online platforma, kde pečující najdou vše podstatné na jednom místě. K dispozici je rozsáhlá databáze sociálních služeb z celé republiky, ve které lze rychle vyhledat pečovatelskou službu, půjčovnu kompenzačních pomůcek, pobytové zařízení a mnoho dalších možností pomoci. Součástí webu je také průvodce péčí, který krok za krokem vysvětluje, jak si poradit s praktickými situacemi od každodenního ošetřování, přes úpravy domácnosti, až po informace o příspěvcích nebo právních otázkách. Pečující zde najdou i články, videa a vzdělávací materiály, které jim mohou dodat jistotu a inspiraci v náročných momentech.

Velkou oporou je také bezplatná telefonní linka, na kterou mohou lidé zavolat vždy, když potřebují odbornou radu nebo podporu. Zkušení poradci pomohou zorientovat se v nabídce služeb, poradí s administrativou, nebo vyslechnou a společně hledají nejlepší řešení pro konkrétní situaci. Opora Diakonie je také místem, kde se pečující mohou vzdělávat nebo setkávat s dalšími lidmi v podobné situaci. Program nabízí online kurzy, semináře i živá setkání, která pomáhají sdílet zkušenosti, naučit se nové dovednosti a získat pocit, že na péči nejsou sami. Vzájemná podpora je často stejně důležitá jako odborné informace.

Pokud ve svém okolí máte někoho, kdo se stará o nemocného, seniora či jinak potřebného člena rodiny, doporučte mu stránky oporadiakonie.cz. Mohou být prvním krokem k úlevě, lepší orientaci v možnostech pomoci a větší jistotě v náročné roli pečujícího. Díky Opoře Diakonie nemusí být domácí péče osamělým bojem. Existuje tak místo, kde se pečující mohou opřít, poradit a získat podporu, kterou si zaslouží.

www.oporadiakonie.cz

 

---

Jubilejní 25. Společenský večer

Jubilejní 25. Společenský večer s dobročinnou aukcí je již minulostí. 

Kloboucká Sokolovna se 22. listopadu zaplnila přáteli a podporovateli BETLÉMA, kteří si přišli vydražit exponáty letošní dobročinné aukce.

Úvod večera patřil vzpomínce na 35. výročí založení BETLÉMA i na jeho zakladatele Jiřího Grubera. Nechybělo ani představení účelu, na který je letošní výtěžek určen, a to podpora péče o klienty s chováním náročným na péči.Poté následovalo vystoupení hudebního tělesa Husak Quartet. Tři talentovaní hudebníci rozezněli struny houslí a violoncella v rytmech známých melodií od rocku až po znělky z večerníčků. Melodie byly skutečně chytlavé, a tak bylo v sále    patrné pohupování či tiché broukání do rytmu.

Druhá polovina roku bývá v BETLÉMĚ vždy poznamenaná přípravami na tradiční aukci, a proto nikoho nepřekvapí, že se letos dražilo 52 krásných a originálních exponátů. Nechyběly výrobky ze dřeva či vosku, barevná mýdla, šité i vyšívané dekorace, praktické doplňky nebo keramické misky. Hezkou řádku výrobků z našich dílen doplnily dary od přátel BETLÉMA jako tradiční pečená kýta, mandlovka, výborná vína nebo ručně vyráběné dekorace a obrazy. A tak každý, kdo dražil, si přišel na své.

Dražbu, stejně jako v minulých letech, vedl pan Miroslav Strouhal. Jeho vtip, noblesa a zkušenosti opět proměnily sobotní večer v nezapomenutelný zážitek, kde se atmosféra přátelských setkání snoubila s napínavým bojem o vysněné exponáty. Dražitelé byli i letos odvážní a pohled na mávající čísla byl sám o sobě atraktivní. Celkový výsledek aukce se nakonec vyšplhal na úžasných 345 100 Kč.

Po skončení dražby čekal na všechny příchozí výborný raut doplněný ochutnávkou vín z vinařství Vít Sedláček z Vrbice, který byl příležitostí k přátelskému zastavení po nelítostném boji. A nechyběl ani tradiční krámek s výrobky klientů z našich dílen, takže ani ti, kteří v aukci neuspěli, neodcházeli s prázdnou. 

Středisko BETLÉM

 

---

 

---

Srdečně gratulujeme 

Respektujeme, pokud nám nahlásíte, že si zveřejnění nepřejete.

Narozeniny zveřejňujeme podle klíče: 60, 65, 70, 75, 76, 77…

 

---

 

---

klobouky.evangent.cz • Brněnská 218/30, Klobouky u Brna

Vaše příspěvky zasílejte na klobouky@evangnet.cz