Kazatelská stanice Borkovany

Na počátku tolerančního období se v Borkovanech hlásilo k evangelíkům 82 osob. Stále se rozšiřující evangelická obec žádala zřízení vlastního sboru. Podle nařízení císaře však chyběly k jeho založení dvě protestantské rodiny nebo 20 věřících. Proto byly Borkovany společně se vznikajícím sborem v Kloboukách u Brna přifařeny k tamějšímu děkanství. Do roku 1784 se počet evangelíků navýšil o dalších více než sto vyznavačů a reformovaná církev v Borkovanech patřila vedle kloboucké komunity k druhé nejpočetnější větvi na Moravě.

Přesto se borkovanští helvéti a luteráni, kromě společných bohoslužeb v Kloboukách, stále neměli kde scházet. Shromažďovali se pouze při pohřbech a katechizacích. V roce 1829 žádal evangelický farář Jan Šimon o povolení konat pravidelné odpolední bohoslužby v místním soukromém domě, avšak neúspěšně. Až do Provizorního nařízení v roce 1849 čelili zdejší evangelíci nezájmu a nepochopení vrchnostenských úřadů. Neuspěli ani v žádostech pronášet při pohřbech církevní řeč. Vrchnost jim kladla všemožné překážky i při náboženských konfirmacích.

Zřízení zvonů a zvonice v Borkovanech

Již před rokem 1672 stál v Borkovanech uprostřed obezděného hřbitova katolický kostel, který roku 1746 nahradila větší stavba, vybudovaná za finanční podpory tehdejšího majitele panství – premonstrátského kláštera v Brně-Zábrdovicích. Do věže kostela byly zasazeny čtyři zvony, na něž se zvonilo při náboženských úkonech a pohřbech všech konfesí. Roku 1831 řádila v Borkovanech cholera a původní hřbitov obklopující katolický svatostánek byl přemístěn na okraj osady. Později vedle něj začali evangelíci pohřbívat své souvěrce.

K významnému počinu v rozvoji zdejší evangelické komunity došlo v polovině 19. století. Dne 2. října 1856 zemřel evangelíku Josefu Bavlnkovi potomek. Přišel ke katolickému faráři s prosbou o zvonění na pohřbu svého dítěte, avšak duchovní jej odmítl s odůvodněním, že evangelíci katolické zvony používat nesmějí. Když se to překvapená protestantská obec, v čele s Františkem Pacasem a Stanislavem Nádeníčkem, dověděla, obrátila se na borkovanský úřad s argumentem, že zvony jsou přece obecním majetkem a slouží všem. Na Štědrý den téhož roku odeslala navíc prosbu okresnímu úřadu, aby byla do Borkovan poslána komise, která by posoudila situaci, případně odeslala zápis o sporu k soudu. Okresní úřad jim odpověděl: „

„Dle nejnovějšího císařského nařízení nemá se již zvoniti pro více konfessí společnými zvony a evangelíci mají Nejvyšší povolení zříditi si vlastní zvony.“

“ Dne 16. ledna 1857 zasedala krajská komise v Borkovanech a navrhla, aby si protestantští souvěrci v obci pořídili vlastní zvony. Borkovany se obrátily prostřednictvím presbytera Martina Brychty na továrnu v Bochumi ve Vestfálsku, kde si objednaly dva ocelové zvony. Ty vážily 1156 liber a společně s jedním bošovickým zvonem, který si tam místní evangelíci rovněž nechali vyrobit, za ně bylo zaplaceno clo ve výši 68 zl. 12 kr. k. m.

V Borkovanech se ihned začalo pracovat na stavbě samostatné zvonice, jež měla sloužit zároveň jako brána nově zřízeného evangelického hřbitova. První evangelické zvony na Moravě zavěsili borkovanští protestanti do krovu zvonicové brány dne 23. srpna 1857. Pověšení zvonů provázelo i slavnostní otevření věže a evangelického pohřebiště.Oslavnou řeč pronesl farář Beneš, tehdejší duchovní v Nosislavi a pozdější moravský superintendent. Pro čtyřicet evangelických rodin znamenalo vysvěcení jejich zvonů významnou událost, v té době na Moravě zcela výjimečnou.

Památkově chráněná borkovanská zvonice představuje architektonicky ojedinělý typ stavby. Významná je především pro neobvyklé spojení funkce zvonice a zároveň hřbitovní brány. Zvony běžného typu spočívají vedle sebe na dřevěné stolici krovu věže. Srdce zvonů, pravděpodobně železná, visí na kožených pásech. Těla zvonů byla ulita z oceli, a proto v nezměněné podobě přestála obě světové války. Jejich pláště zdobí pouze jednoduchá profilace tvořená v horní části dvěma vodorovnými liniemi a ve spodní části trojitým odstupněním.

Z významných událostí v historii zvonice lze dále zmínit oslavy stého výročí zřízení evangelické věže a zvonů v srpnu roku 1957. Na travnatém prostranství před vchodem na hřbitov se tehdy v létě shromáždily kromě místních evangelíků také pěvecké sbory pozvané z Morkůvek a Horních Heršpic, aby zpříjemnily slavnost, kterou finančně zaštiťoval evangelický presbyter. Slovem ji provázel tehdejší protestantský farář Dostál.

V roce 1991 prošla zvonice generální opravou.

Roku 2007 uplynulo dalších padesát let a věřící protestantského vyznání v Borkovanech oslavili sté padesáté výročí od doby, kdy se jejich zvony poprvé rozezvučely. Na hřbitov obklopující starou bránu zdejší obyvatelé stále pohřbívají své blízké. Na nejstarší moravskou evangelickou zvonici zvonici s unikátními zvony se však již pozapomíná. Podle vyprávění místních obyvatel již dávno nezazněly zvonivé tóny z hřbitovní věže.