Kazatelská stanice Morkůvky

Evangelíci v Morkůvkách se schází v modlitebně. V roce 1992 byl vedle modlitebny otevřen stacionář pro děti s mentálním postižením, nazvaný Narnie. Jde o pobočku evangelické diakonie Betlém se sídlem v Kloboukách u Brna. Roku 1997 obec poskytla diakonii další prostory včetně vnitřního vybavení (po zrušené mateřské škole) za účelem vybudování speciální školy právě pro tyto postižené děti.

Historie

Po tolerančním patentu se přihlásila většina morkůvských obyvatel k nově povolené reformované církvi. Bylo jich 157, celkem 35 rodin. Dnes se k Českobratrské církvi evangelické hlásí ve Velkých Hostěrádkách 34 osob. (zdroj: Sčítání lidu z roku 2011, ČSÚ)

Evangelická škola v Morkůvkách

První žádost o zřízení vlastní školy podaly morkůvští evangelicí v roce 1829. Nejprve jim bylo povoleno, aby školský pomocník bydel v zimě v Morkůvkách a děti nemusely chodit do Klobouk. Toto zimní vyučování však bylo některým trnem v oku. Roku 1838 byla podána stížnost, že evangelický učitel se zde zdržuje ještě na jaře a úřady jednostranně rozhodly, že evangelické děti mají napříště chodit do katolické školy v Brumovicích. Na podzim roku 1841 byla škola dokonce úředně uzavřena. Proti tomu rodiče evangelických dětí podali protest, který byl kladně vyřízen až za čtyři roky (1845), odkdy se v zimě v Morkůvkách opět vyučovalo.

Teprve v roce 1848 – tedy po 25 letech - povolil vrchnostenský úřad v Hodoníně zřídit v Morkůvkách trvalou jednotřídní školu pro evangelické děti s bytem pro učitele. V témže roce 1848 byla evangelická škola také postavena. Od roku 1849 byly přiškoleny do Morkůvek i evangelické děti z Brumovic a naopak katolické děti z Morkůvek chodily do Brumovic.

Morkůvská evangelická škola byla zpočátku odloučeným pracovištěm evangelické školy kloboucké. Morkůvští však toužili po vlastní škole. První žádost o osamostatnění byla podána v prosinci 1852, v dubnu příštího roku přijela komise, a až koncem roku se hejtmanství vyjádřilo. Žádost byla zamítnuta. Morkůvští se však nevzdali a sepsali postupně dvě nové žádosti. Problém byl v tom, že ministerstvo od evangelíků žádalo, aby současně zajistili i plat pro učitele katolického. Zápas s úřady trval bezmála 11 let. Věc vyřešilo však až vydání protestanského patentu roku 1861 (tedy před 150 lety), který evangelickou církev postavil na roveň s římskokatolickou a morkůvským evangelíkům již nikdo nemohl ve zřízení samostatné školy bránit. Škola se oficiálně osamostatnila roku 1863 a prvním evangelickým učitelem byl jmenován Šimon Španiel.

V té době si i katolíci postavili v Morkůvkách vlastní školu - naproti školy evangelické. Brněnské biskupství ji před několika lety za symbolickou cenu prodalo středisku evangelické Diakonie. Dnes jsou v ní zřízeny terapeutické dílny pro klienty střediska Arkénie.

Další tentokrát zásadní změna přišla roku 1871, kdy byly konfesijní školy v Rakousku zrušeny. Od té doby sloužila evangelická škola dětem obojího vyznání podle potřeby jako škola veřejná. Každá obec se nyní měla postupně postarat o zřízení a vybudování vlastní obecní školy. Morkůvští radní se ke stavbě nové školy odhodlali po dvaceti letech. Nová a podstatně větší škola byla postavena v blízkosti obou dosavadních škol na pozemku evangelické církve. Školu postavila nákladem 5,5 tisíce zlatých obec a mnohé práce se děly svépomocí a za přispění ochotných spoluobčanů.

Když byla budova v roce 1893 dostavěna, byla v pozemkové knize zapsána jako „Evangelická škola“. Ve škole se učilo až do roku 1973.

Od té doby jezdí morkůvské děti do školy do Klobouk nebo do Brumovic a školní budova na určitý čas přestala sloužit svému původnímu účelu. Bylo zde zdravotní středisko, klub důchodců, konaly se zde volby a v posledním období zde bylo umístěno muzeum generály Peřiny, který do této školy v dětství chodil. Před 14 lety se tam konalo slavnostní otevření Narnie - střediska evangelické Diakonie, která právě v Morkůvkách v budovách staré evangelické a katolické školy vybudovala útočiště pro děti s mentálním a tělesným postižením.

Výňatek z dokumentu „Malá vzpomínka na historii školního vyučování v Morkůvkách“, Jiří Gruber, 2011