Evangelický kostel v Kloboukách u Brna

V protokolu schůze presbyterstva z 29. září 1861 byly stanoveny podmínky užívání zvonů při různých příležitostech:

Ani jeden ze těchto tří zvonů dnes již nemůžeme ve věži kostela najít, neboť byly odebrány v první světové válce a roztaveny na výrobu zbraní. V archívu sboru je uchován dopis c.k. evang. vrchní církevní radě, v němž tehdejší farář František Bednář píše:

Uctivě podepsaný farní úřad sděluje tímto, že včera, dne 10. května 1917 byly sejmuty a odebrány pro vojenskou správu tesařským mistrem Josefem Krejčím z Vídně s věže farního evang. ref. chrámu v Kloboukách u Brna dva zvony a to největší v průměru 110 cm a váze 649 kg, a třetí co do velikosti, v průměru 72 cm a váze 191 kg. Celkem bylo odebráno 840 kg váhy zvonoviny. Ujednaná cena, která má býti hrazena, jest 3 360 K….

Další zvon, druhý největší, jehož průměr byl 88 cm a vážil 326 kg byl sejmut ještě v témž roce – 9. prosince 1917 a oceněn na 1304 korun. Jediný zvon Umíráček, který zůstal ve věži kostela, nejmenší ze všech čtyř o průměru 54 cm, byl odebrán v druhé světové válce.

O tom, že se kloboučtí farníci bránili odebrání zvonů, svědčí dopis z 8. června 1915, adresovaný opět vysoké c. k. evangelické vrchní církevní radě, z něhož cituji:

Uctivě psaný farní úřad dovoluje si odpovědět na přípis vysoké c.k. evangel. církevní rady ze dne 26. května 1915 č. 2743, týkající se darování zvonů k účelům válečným, sděluji následující:
Presbyterstvo evang. sboru v Kloboukách u Brna uvažovalo ve své schůzi dne 6. června 1915, konané o tom, zda by bylo možno darovati některý ze zvonů k účelům válečným a učinilo následující usnesení:
Presbyterstvo se usnáší jednomyslně, že sbor kloboucký nemůže vyzvání tomu vyhověti. Za důvody uvádí:

1. Zvony tyto mají velikou historickou hodnotu a jsou jakýmsi pomníkem loyality k Nejjasnějšímu Panovníku, poněvadž byly pořízeny na památku Nejvyššího Císařského patentu ze dne 8. dubna 1861 a odevzdány ke svému účelu dne 15. září 1861.
2. Zvony vynikají dle všeobecného úsudku znalců překrásným melodickým hlasem a mají skutečnou uměleckou cenu, takže by ztráta některého z nich byla nenahraditelnou.
3. Sbor váží si těchto zvonů jako památky po svých předcích a pro něj nejsou mrtvým kovem a nesli by těžce ztrátu kteréhokoliv z nich jako něco velice drahého.
4. Sbor jest chudý a nemohl by přes svoji početnost zvonů darovati. Ztráta i jediného zvonu přesahovala by obnos větší než celoroční vydání sboru.
5. Žádný ze zvonů není postradatelný. Nejen, že na počátku služeb Božích se zvoní všemi společně, ale každý z nich má při pohřebních shromážděních svůj zvláštní úkol, poněvadž dle zvonu, kterým se sbor ku shromáždění pohřebnímu svolává, se pozná, zda zesnulý jest muž nebo žena, školák nebo nemluvně. Pro přespolní údy jest pak předběžné oznámení k službám Božím nevyhnutelné. Ubyl-li by jeden neb dokonce více zvonů, nastal by pro údy při oznamování schůze přímo zmatek, čímž by důstojnost bohoslužeb velice trpěla.

Na schůzi církevního presbyterstva dne 5. dubna 1920 bylo schváleno zakoupení nových zvonů. Na podzim 1923 je v Kloboukách, Bohumělicích, Krumvíři a na Kašnici vyhlášena dobrovolná sbírka na pořízení zvonů. 14. září 1924 se na schůzi presbyterstva dostavil zástupce firmy Hiller, zvonařství v Brně, aby přednesl informace, týkající se materiálu i ceny nových zvonů. Zakázka mu byla zadána. Při opravě kostela a věže v srpnu 1935 byl do báně věže přiložen k původnímu spisu nový spis, v němž se uvádí jména a účely nových zvonů.

Nové zvony byly pořízeny nákladem 44 920,20 Kč a vážily 930 kg, 351,60 kg a 168,20 kg. Ani jim nebylo souzeno, aby svým zvukem přivítali nové tisíciletí.

V době protektorátu byly dne 7. dubna 1942 odebrány všechny čtyři zvony z věže kostela. Ještě v témž roce 1942 byl do věže evangelického kostela zavěšen zvon přivezený z kaple ve  Velkých Hostěrádkách, který jako jediný slouží sboru do dnešních dnů. Tato informace je z ústního podání pana Karla Lexy z Kašnice, písemnou zmínku o této události se nepodařilo v archivu sboru vyhledat. Zvon byl ulit ve firmě Hiller Brno a jsou na něm nápisy: „Rosťme v toho všelijak, kterýž jest hlava, totiž v Krista. Efez. 4. V. 15“ a „Nákladem evang. reform. občanů klobouckých léta Páně 1860“

Myšlenka pořídit nové zvony se zrodila v roce 2005, kdy přišlo z nadace IMO odškodnění ve výši 1 950 Euro za odvezené zvony za války. Z této částky 1/3 patřila FS Dambořice. Zbývající finanční obnos, asi 1300 Euro, patřící klobouckému evangelickému sboru, byl uložen zvlášť na účet pro pořízení zvonů v budoucnu. Již v následujícím roce se touto myšlenkou staršovstvo na své schůzi 27. 11. 2006 opět zabývalo. K jejímu uskutečnění mohlo dojít díky finanční pomoci ve výši 100 000 Kč, které poskytlo Město Klobouky u Brna na pořízení dvou zvonů a dalším sponzorským darům od okolních obcí.

Byla vybrána zvonařská dílna Tomášková – Dytrychová s.r.o. z Brodku u Přerova, s níž byla sepsána smlouva na výrobu jednoho bronzového, výtvarně řešeného zvonu středního žebra tónu D2 o hmotnosti 220 kg, spodního průměru 700 mm a druhého bronzového výtvarně řešeného zvonu tónu G2 o hmotnosti 92 kg, spodního průměru 530 mm. Výtvarnou výzdobu zvonů provedla akademická sochařka Věra Kunčarová. Větší zvon nese nápis: „Já jsem chléb života, kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. Jan 6,35“ a „Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Kloboukách u Brna 2008“. Na menším zvonu je napsáno: “Farní sbor českobratrské církve evangelické v Kloboukách u Brna 2008“ a „Všechno a ve všech Kristus. Koloským 3,11“.

V pátek 7. března 2008 ve 13 hodin byli pozváni do zvonařské dílny zástupci klobouckého sboru, aby byli přítomni významné historické události – odlévání těchto dvou nových zvonů do evangelického kostela. Bývalý kloboucký farář Jiří Gruber zaslal členům delegace tuto zdravici:

Mám radost, že jste u toho mohli být. Ty zvony jsou symbolem toho, že se zas po mnoha letech věci vrací na svá místa. Teď už budou v kostele chybět jen lidé, ale snad je ty zvony jednou přivolají.

Hotové zvony v plné své kráse byly převezeny do Klobouk v předvečer velikonočních svátků – ve čtvrtek 20. března 2008 a požehnáno jim bylo na velikonoční neděli 23. března 2008. V pondělí 15. září 2008 byly slavnostně vyzdviženy a zavěšeny do věže kostela. Největší zásluhu na tom, že z věže klobouckého evangelického kostela budou opět znít tři zvony má presbyter Petr Zajíc, bez jehož iniciativy a pomoci by se toto dílo nepodařilo.

Dvojíctihodnosti panu pastorovi helv. sboru Janu Šimonovi v Kloboukách: Hospodářský úřad vykonaným šetřením zjistil nemilou věc, že v evangel. helvetské modlitebně byly pořízeny nová varhany, aniž bylo získáno povolení krajského úřadu k jejich pořízení, jako k mimořádnému výdaji, poněvadž je přece zákonem určeno, že ke každému mimořádnému výdaji, který převýší 25 zl. jest předběžně žádat o souhlas slavný krajský úřad. Za těchto okolností nemůže vrchní úřad považovat pořízení varhan pro helv. modlitebnu za zákonné. Dokud nebude obstaráno z vyšších míst příslušné povolení, pročež jste, dvojctihodnosti žádán, považovat právě pořízené varhany za vyšším místem nepovolené a ponechat je ve stavu Quo, nepoužívat je při bohoslužbách, neplatit varhaníkovi další platby, zastavit také sbírání dobrovolných příspěvků k tomuto účelu, dokud nepřijde rozhodnutí o tomto předmětu.

Dodatečné povolení ke stavbě varhan a jejich používání dostal sbor 1. února 1840. Prvním varhaníkem evangelických varhan byl pravděpodobně p. Kaderka.

Potřebu nových varhan pocítil sbor v době, kdy byl dostavěn celý kostel a farářem sboru byl Ferdinand Císař. V protokolech schůzí presbyterstva sboru můžeme číst záznamy:

10. prosince 1888
byl na schůzi presbyterstva podán návrh na pořízení nových varhan do evangelického kostela.

10. února 1889
zastupitelstvo jednohlasně se usnáší, aby varhany teprve tehdy objednány byly, až 2/3 potřebných na ně peněz pohromadě bude.

6. února 1890
Nové varhany do výše 2 000 zl. zakoupiti usnáší se jednohlasně. Volí se odbor Kaderka, b. kurátor a farář k vyhledání, nabídce a k předložení těchto k rozhodnutí opětně zastupitelstvu.

20. července 1890
objednávka nových varhan. Předkládají se rozpočty a nákresy varhanářů Hankeho a Madera. Zastupitelstvo usneslo, že má ještě varhanář Petr z Prahy o předložení výpočtu býti požádán a rozhodnutí o zadání varhan zatím ještě odloženo.

5. října 1890
Zastupitelstvo vyslechlo zprávy o rozpočtech podaných varhanáři: Petrem v Praze, Tučkem v Kutné Hoře, Madrem v Petersdorfu a Haňkem v Uherském Hradišti, jakož i o cestách Faráře a varhaníka zdejšího za účelem shlédnutí varhan od zmíněných čtyř varhanářů postavených. Zprávy zněly v ten smysl, že by od každého z nadřečených mistrů dobrého díla se nadíti. Rozpočty pak různily se takto:

Em. Š. Petr v Praze, jen 11 rejstříků	1985 zl.
Jan Tuček v K. Hoře, 12 rejstříků	1777 zl.
Joz. Haňke v Uh. Hradišti, 12 rejstříků	1860 zl. a staré zdejší varhany jakožto přídavek k tomu obnosu
Jozef Mader v Petersdorfu, 12 rejstříků	2032 zl. od čehož odečísti varhany staré obnosem 132 zl., takže hotově bylo doplatiti 1900 zl.

Po dlouhém uvažování přidány návrhy jeden pro Madera, zastoupený kurátorem Bulem a Janem Šebestem, jeden pro Hankeho, zastoupený Fabiánem Kratochvílem a Jozefem Hájkem. Konečně sedmi hlasy, mimo farářův, můj nehlasoval, proti šesti usneseno:
Varhany budiž zadány Maderovi, avšak s následujícími podmínkami:

1. měch budiž umístěn tak, aby měchošlapa viděti nebylo,
2. skříň na varhany budiž provedena sice dle panem Maderem podaného nákresu, ale se zvýšenou římsou a některými přídavky okrasnými, které panem učitelem Havlíkem načrtnuty budou,
3. s připojením přístroje crecendo a decrecendo v Medrově výpočtu „Rollschweller“ zvaného.
4. vzhledem k tomu, že pan Mader přidal výpočet téměř tak drahý jako renomovaný b. Petr, budiž panu Maderovi nabídnuto mimo staré varhany 1800 zl., s přístrojem Rollschwellerem“ 1840 zl.

Od této podmínky jest případně odstoupiti, ale také, kdyby se vykonavatelům dnešních usnesení faráři a kurátorovi vidělo, celou práci bez dalšího vyjednávání panu Hankemu zadati. Na kůr varhanový budiž opatřeny co nejmíň místa zaujímající schody litinové točité.

2. února 1891
Čtení smlouvy o dodání nových varhan s varhanářem Jozefem Madlerem v Petersdorfě. Smlouvy ta se béře u vědomost s jednomyslným souhlasem.

2. února 1916
farář vyhledává varhanáře, který by zjistil vadu varhan a podá výpočet na případnou opravu. Přijímá se.

24. února 1918
usnáší se jednomyslně na místě varhanových píšťal, které byly 14. února 1918 vojenskou správou odebrány, zakoupiti píšťaly zinkové. Farář vstoupí ve vyjednávání s varhanářskou firmou Strmiska Martěj v Uherském Hradišti, kolik by stály píšťaly hotové i se zasazením a naladěním. Budou-li nové píšťaly státi méně než 1 200 korun, může dodávku uzavříti. Obnos na nové píšťaly se opatří jednak sumou, kterou voj. Správa za odebrané píšťaly vyplatí a dobrovolnými příspěvky, které se z kazatelny doporučí.

9. února 1920
zastupitelé se usnáší, aby varhany byly obnoveny, dostanou-li se cínové píšťaly a bude-li rozpočet přijatelný.

7. února 1921
usneseno, aby varhany byly spraveny doplněním píšťal cínových nikoliv zinkových. Usneseno jednomyslně. Přípravné jednání o tuto opravu béře na sebe p. varhaník Pilát.

20. března 1921
farář vyhledává varhanáře, který by zjistil vadu varhan a podá výpočet na případnou opravu. Přijímá se.

Návrh, přednesený bratrem Pilátem stran opravy varhan dle oferty fy: Vojtěch Káš, Brno, Mlýnská ul. – jednomyslně přijat. Stravování dvou lidí při opravě převzal na dobu 6 dní br. Pilát a br. pokladník Kučera.

Během válečné fronty, kdy si z chrámové věže evang. kostela Němci udělali střílnu a ta se stala cílem dělostřeleckého ostřelování, byly poškozeny také varhany. Firma Jan Mudroch, stavitel varhan v Tišnově žádala přípisem ze dne 18. září 1945 za opravu varhan 10500 K a poskytnutí bytu a stravy 3 lidem podobu 6 až 8 pracovních dnů. Doslovně v něm uvádí:

Na tento přípis odpověděl farář klobouckého sboru dne 1. dubna 1946:

V dubnu 1946 se oprava varhan uskutečnila. V prosinci 1950 byla provedena oprava píšťal firmou František Holčapek v Brně – Bohunicích. V říjnu 1954 byl firmou František Doležal, výrobce varhan a harmonií v Telnici nainstalován do varhan elektrický ventilátor.

Začátek 21. století zastihl varhany v evangelickém kostele v havarijním stavu. Funkční sice ještě byly, ale mnoho píšťal bylo pokřiveno a vyvráceno. Sehnat peníze na jejich opravu znamenalo záchranu tohoto krásného historického nástroje, v té době jediného exempláře tohoto typu v České republice.

20. dubna 1995 provedla firma Josef Poukar z České Třebové odbornou prohlídku varhan a zjistila, že jsou ve velmi špatném stavu a napadeny dřevokazným hmyzem. Také odbor regionálního rozvoje Městského úřadu v Hustopečích, oblast památkové péče, vydal závazné stanovisko, v němž povolil restaurování tohoto hudebního nástroje.

V roce 2003 byl podán projekt na záchranu historických varhan a byla vybrána firma pana Jiřího Bícy z Prahy, která se opravy ujala s předběžným rozpočtem na 200 000 Kč za předpokladu svépomocných prací. Bohužel během rekonstrukce, v roce 2005, pan ing. Jiří Bíca zemřel a sbor byl postaven před problém, kdo rekonstrukci dokončí. Podařilo se najít nového opraváře varhan – pana Jaroslava Stavinohu z Valašské Bystřice, který velmi pečlivě a svědomitě přistoupil k zakázce a 4. března 2006 byly varhany v plné síle a kráse předány sboru k užívání. Kolaudace varhan se zúčastnili zástupci klobouckého sboru, varhanář pan Stavinoha, zástupce MÚ Hustopeče, odboru regionálního rozvoje, zástupce poradního sboru ČCE pro církevní hudbu a dva varhaníci. Nástroj byl důkladně prohlédnut a provedena zvuková zkouška. Zvukové vlastnosti varhan byly hodnoceny jako velmi dobré. Jednotlivé rejstříky zní charakteristicky, v rámci dané dispozice lze vytvářet řadu zajímavých zvukových kombinací, pleno je pro velký chrámový prostor dostatečně nosné.

První slavnostní koncert na zrekonstruovaných varhanách se uskutečnil 26. března 2006.