Morkůvky

Kazatelská stanice Morkůvky, historie

Z doby pobělohorské, tedy doby pronásledování protestantů, existuje záznam o tom, že také v Morkůvkách byli mnozí občané tajnými luterány, kteří si tajně nechávali vázat evangelické knihy, tajně se scházeli na bohoslužbách, na něž občas přicházeli tajní kazatelé z Uher.

František Bednář uvádí doslova:
„Velice silně evangelickým živlem jsou prostoupeny Morkůvky. Krátce před vydání tolerančního patentu podal krajský úřad stížnost na morkůvské občany, že jest mezi nimi mnoho bludařů. U Jiřího Krhánka a Jakuba Bednáře (Bednaříka) mají se konati prý veřejné schůzky, při kterých se lidé modlí a zpívají a druhé poddané k tomu svádějí. Vrchnost jim schůzky zakázala a nařídila podhradskému (Boleradickému) faráři, aby tam konal katechizaci. Farář počal zákaz vrchního ve schůzi čísti, ale Jiří Klatovský prohlásil, že tento písemný zákaz není správný, ale že má zníti, že by jim nikdo schůzek zakázati neměl. Morkůvští prý od své víry neupustí, i kdyby měli hlavu položiti pod meč. Celé shromáždění mu svědčilo…“

Farář tedy odejel s nepořízenou, ale věci se ujaly úřady, které žádaly morkůvské potrestat policejně. Občané z toho nakonec vyšli beztrestně, svobodu jim přineslo vydání tolerančního patentu 13. 10. 1781. Většina morkůvských obyvatel se přihlásila k nově povolené reformované církvi do Klobouk. Bylo to 35 rodin, tedy 157 lidí. (jmenovitě jsou uvedeni v knize Fr. Bednáře Dějiny evangelického reformovaného sboru v Kloboukách u Brna, str. 45)

Hned po svém založení r. 1872 se kloboucký sbor zorganizoval, vedle faráře Šlachty stálo v čele sboru 20 starších, které si zvolili zástupci Klobouk a okolních obcí včetně Morkůvek, Tito starší měli v presbyterstvu a při vizitacích přednášet vůli lidu svých obcí. Nejstarší záznam ze schůze staršovstva je z r. 1795. Účty se vedly od r. 1793, přesně a důkladně, takže máme přehled o počtech členů v jednotlivých obcích. Celkově patřil kloboucký sbor počtem členů z 20ti vesnic (Klobouky 403, Borkovany 198, Morkůvky 157, Hostěráky 142, Dambořice 130, Heršpice 98, Bohumělice 64,Násedlovice 36, Kobylí 30, Rašovice 26, Bílovice 16, Starovičky 16, Šaratice 11, Boleradice 11, Brumovice 7, Čejkovice 7, Němčičiky 6, Vrbice 5, Bojanovice 3, Pavlovice 3) k největším na Moravě.

Toleranční patent dával evangelíkům i právo na zřízení školy. Úřední povolení na provoz školy dostal kloboucký sbor r. 1784, prvním evangelickým učitelem byl Josef Janko z Rybného u Poličky. Zpočátku byla výuka provozována v soukromém bytě v Kloboukách a později, od r. 1786, v nově získané budově tzv. bednárny, tedy modlitebny, fary a školy pod jednou střechou. Do ní pěšky docházeli od r. 1790 i žáci z morkůvských evangelických rodin, spolu s dětmi z okolních obcí Bohumělic, Kašnice a Velkých Hostěrádek. Vyučoval je učitel Šimon Španiel. Po jeho odchodu z Klobouk r. 1829 nastoupil na místo učitele evangelické školy v Kloboukách Vincenc Štorch z Veselí u Kunštátu na Moravě. Byl to člověk laskavý, mírné povahy a zastával své povolání dobře. Dobrovolně začal 1x týdně, většinou ve čtvrtek, dojíždět do Morkůvek, kde v domě rolníka Kyncla a později v obecní pastoušce vyučoval evangelické děti, aby jim ušetřil namáhavou cestu do Klobouk. Pravděpodobně na jeho popud zažádali morkůvští r. 1829, aby jim bylo povoleno zřídit exkurrendní školu v Morkůvkách, tedy školu, do níž by dojížděl vyučovat školní pomocník a přes zimu v Morkůvkách i bydlel. Škola byla povolena, ale na krátkou dobu. Nastalo několikaleté dohadování se s úřady a katolickou církví, při němž moravští evangelíci projevili velikou odvahu a sebevědomí. Nedali se zastrašit hrozbami vrchnostenského úřadu a tak se r. 1845 opět v morkůvské evangelické škole začaly přes zimu děti učit. Ještě téhož roku podali žádost, aby v Morkůvkách byla škola stálá. Ta jim byla povolena r. 1848, kdy jim vrchnostenský úřad v Hodoníně povolil zřídit jednotřídní školu pro evangelické děti i s bytem pro učitele. Ještě téhož roku byla tato budova školy postavena jako odloučené pracoviště kloboucké evangelické školy a dostala číslo 129.

V životě evangelického sboru byl dalším významným mezníkem rok 1861- vydání protestantského patentu. Evangelíci nabyli větší svobody, mohli si zřizovat vlastní hřbitovy, pořizovat zvonice se zvony, zakládat vlastní konfesijní školy. Do klobouckého sboru přišel r. 1840 farář Josef Totušek.

Roku 1863 se evangelická škola v Morkůvkách osamostatnila, až do roku 1871, kdy došlo ke zrušení konfesijních škol v rakouské monarchii, školy byly sloučeny v jednu veřejnou školu a vyučovaly se zde děti z evangelických i katolických rodin z Morkůvek a Brumovic. Vyučovalo se v této bývalé evangelické škole i bývalé katolické škole, která byla postavena r. 1863 naproti evangelické škole (dnes slouží jako dílny pro klienty Arkénie). R. 1893 byla na pozemku evangelické církve v Morkůvkách postavena nová, podstatně větší škola a bývalá evangelická škola zůstala prázdná. Budovu si však evangelická církev jako svůj majetek podržela a využívala ji při pohřbech, katechetizacích, odpoledních bohoslužbách, k vyučování v nedělní škole. Byt v této budově byl většinou pronajatý učitelům, kteří v Morkůvkách vyučovali.

Při volbách roku 1865 měli morkůvští evangelíci v širším zastupitelstvu 20 zastupitelů, z nichž 4 byli presbyteři (jmenný seznam v protokolní knize z let 1865 – 1895, str. 1). Ještě při volbách r. 1898 měly Morkůvky v širším zastupitelstvu 20 členů a do staršovstva byli zvoleni 4 členové. Nařízením z r. 1900 se snížil počet členů širšího zastupitelstva celého klobouckého sboru ze 110 na 80 členů. Morkůvky tedy při volbách r.1901 měly v širším zastupitelstvu 13 členů, z nich 4 byli členy staršovstva.

Roku 1927 byla věnována evangelickým sborem parcela na stavbu morkůvské sokolovny.

Ze zápisu staršovstva 17. 5. 1936:
„Staršovstvo schvaluje, aby byla pronajata budova p.č. 129 (stará evang. škola) v Morkůvkách i se zahradou p.č. 142/11, 142/12 a 152/21 a se vším příslušenstvím tj. stodolou, chlévem a dvorem místnímu školnímu výboru v Morkůvkách za tím účelem, aby jedné místnosti se užívalo jako učírny školní a ostatní části budovy aby sloužily jako naturální byt řídícího školy. Zahradu i příslušenství budovy (chlév, stodolu a dvůr) užívá jen správce školy a to po dobu nájmu. Nájem trvá od 1. ledna 1936 do 31.prosince 1938. Oboustranná výpovědní lhůta je 3měsíční. Dnem 31. prosince 1938 bez ohlášení výpovědi z té či oné strany nájem končí a bude uzavřena smlouva nová. Vlastník domu není oprávněn po dobu trvání tohoto smluvního poměru předsevzíti zvýšení nájmu. Nájemné – poplatek za užívání zahrady a stromů v ní se stanoví na 300 Kč ročně. Toto je platiti předem a to nejpozději do 30. června každého běžného roku, nájemné jest platiti čbr. ev. sboru v Kloboukách. Nájemce jest povinen platiti částky připadající na daně a veškeré jiné dávky veřejné, čistiti dům, chodníky, vymetání komínů. Nájemce jest povinen zachovávati veškeré pro nájemní poměr přicházející policejní předpisy. Budova musí býti pojištěna proti ohni. Nájemce bude opravovati dům a vše udržovati v řádném stavu, udržovati a ošetřovati stromy. K adapcím a změnám stavebním není oprávněn bez souhlasu vlastníka budovy. Veškeré adapce a stavby stávající se majetkem a zůstávají vlastníkem domu bez povinnosti k jakékoliv úhradě vůči nájemci.Železný plot kolem zahrad během 3 let jest jednou natříti vhodnou k tomu účelu olejovou barvou. Podmínky tyto platí pro obě strany i při změně funkcionářů jak ve staršovstvu, tak ve školním výboru. Nájemce ručí za veškeré škody způsobené vlastníku domu nedodržením této smlouvy. Pronajímatel neručí pro případ, že by mu bylo znemožněno naplnění jeho závazku, (jak je v této smlouvě uvedeno a jak je také zákon stanoví) vyšší mocí a mimo jeho vinu. Smlouva může býti zrušena kteroukoliv smluvní stranou okamžitě, pakliže se druhá strana smluvní v čemkoliv proti této smlouvě prohřeší, resp. nedostojí svým závazkům z této smlouvy a nezjedná nápravu, když k tomu druhou stranou byla vyzvána do 14 dnů. Nájemce není oprávněn postoupiti svá nájemní práva jiné osobě.

Staršovstvo si vyhrazuje právo propůjčení místnosti. Která je užívána jako učírna pro případ potřeby, ale v době mimo vyučování a pod podmínkou uvedení úklidem do stavu, v jakém byla pro účely vyučovací.“

Beze změny schváleno škol. výborem 1. 6. 1936

Na schůzi staršovstva 17. 3. 1942 bylo odsouhlaseno zřízení kazatelských stanic v Morkůvkách a Velkých Hostěrádkách za účelem rozšíření a prohloubení duchovní práce ve sboru. V obou kazatelských stanicích byl ustanoven sedmičlenný výbor v čele s předsedou a pokladníkem. V souvislosti s tím byla vyklizena školským výborem místnost – učebna ve staré evangelické škole, v níž se následně 1x měsíčně konaly a dosud konají bohoslužby.

V r. 1952 byla obnovena nedělní škola v Morkůvkách, vedla ji sestra B. Petrášová. Roku 1953 byla průměrná účast na bohoslužbách v Morkůvkách 40 lidí. Při volbách, konaných roku 1956 byli do sborového zastupitelstva z kazatelské stanice Morkůvky zvoleni 4 členové a do staršovstva 2 členové sboru.

Roku 1965 měla kazatelská stanice Morkůvky 404 členů, účast na bohoslužbách klesla na 14 členů. V r. 1970 se provedla oprava modlitebny – bývalé staré evangelické školy – výměna oken, nová fasáda, úprava prostranství kolem budovy. Kazatelská stanice Morkůvky měla v tomto roce 333 členů s průměrnou účastí na bohoslužbách 22 členů. Nedělní škola se nekonala, do náboženství se nepřihlásily žádné děti.

V r. 1988 se odsouhlasilo zavést do morkůvské modlitebny i bytu nájemníka vytápění plynem a v témže roce byl návrh realizován. Roku 1990 byla zrušena nájemní smlouva na byt s nájemníkem a byt byl vrácen do rukou sboru. Ten již na jaře roku 1991 začal s úpravou bytu, jíž rozdělil do tří etap: oprava vlastního bytu, nové sociální zařízení ve dvoře a oprava chodby a vstupního prostoru. Střecha modlitebny byla částečně opravena v r. 1993, dokončení opravy proběhlo o rok později roku 1994. Záměrem sboru bylo využití a pronájem bytu zaměstnancům Betlému.

V roce 1992 měla kazatelská stanice Morkůvky 120 členů, z nich bylo 83 salárníků. Bohoslužby v tomto roce se zde konaly 20 krát s průměrnou účastí 12 členů.

V roce 1993 byl v těchto prostorách bývalého bytu zřízen stacionář pro děti s mentálním postižením, nazvaný Narnie, jako pobočka evangelické diakonie Betlém, jež má sídlo v Kloboukách u Brna. Původní třída byla zachována jako modlitebna pro bohoslužby evangelického sboru, které se zde konají pravidelně jedenkrát do měsíce.

K pronajatému bývalému bytu, později stacionáři Narnie, o rok později 1994 přistavěl Betlém větší část ve dvorním traktu a kapacita postižených dětí se rozšířila. Ve stejném roce 1994 došlo k velkému požáru sokolovny, který sousedí s modlitebnou. Celá sokolovna vyhořela, modlitebnu i právě probíhající přístavbu se podařilo uchránit. V noci však padla část uvolněného zdiva vyhořelé sokolovny na střechu modlitebny a značně ji poškodila, takže bylo nutno opravit krov a vyměnit celou krytinu střechy. Částečně to bylo uhrazeno z pojištění.

V roce 1995 měla kazatelská stanice Morkůvky 115 členů, z nich platilo salár 88 členů. Evangelických domácností bylo 70. V tomto roce bylo pokřtěno 10 dětí, mladších 18ti let. Bohoslužby se zde konaly 23krát s průměrnou účastí 18 lidí, dvakrát byla zde vysluhována Večeře Páně.

V roce 1996 se podařilo v modlitebně v Morkůvkách zahájit samostatnou práci s dětmi, které se zúčastňovaly 4 děti, které vyučoval bratr vikář.

V roce 2011 získal sbor zpět do svého vlastnictví bývalou evangelickou, později obecní školu. Během dvou měsíců se sboru podařilo ji zrekonstruovat a pronajmout Základní a praktické škole v Hustopečích, která ji vybavila jako své odloučené pracoviště pro děti s tělesným a mentálním postižením především z domova Narnie střediska Betlém. 5. listopadu 2011 byla slavnostně otevřena a slouží těmto dětem dosud.

V současnosti má kazatelská stanice v Morkůvkách 95 členů, bohoslužby se konají 2krát v měsíci.