Evangelický kostel v Kloboukách u Brna
Věž kostela
Ministerstvo kultu a vyučování vydalo roku 1856 výnos, na základě jehož si mohou evangeličtí občané stavět věže a pořizovat do nich zvony. Až dosud byly evangelické chrámy jen soukromého rázu, bez věží a zvonů.
Dne 14. září 1856 po dopoledních bohoslužbách, navrhl tehdejší farář Josef Totušek, aby si kloboucký sbor také opatřil své zvony. Tento jeho návrh byl nadšeně přijat a ihned se konala sbírka na pořízení zvonů. Ještě téhož roku činil vybraný obnos 2 054 zlatých, což byla dostačující částka na pořízení zvonů. Nyní se jednalo o to, zda mají být zvony postaveny v dřevěné zvonici, nebo se má postavit věž. Většina členů sboru byla pro postavení věže. Ještě téhož roku 1856 se započalo se shromažďováním materiálu. Kámen byl koupen v Boleradicích, v roce 1857 byly zhotoveny v kloboucké cihelně Josefa Lexy cihly, následující rok bylo koupeno vápno. V roce 1860 byl již shromážděn potřebný materiál ke stavbě věže.
Roku 1857 požádalo presbyterstvo sboru o úřední povolení ke stavbě. Povolení přišlo 30. srpna 1860 od okresního úřadu v Kloboukách pod č. 2448 a sbor se ihned pustil do stavby. Pracovalo se až do podzimu. Zima byla v tomto roce tuhá, takže se mohlo opět započít s pracemi až na jaře v květnu 1861.
style="text-align: justify"V červenci 1861 byla báně pokryta plechem a zasazena do věže. Byl do ní vložen pamětní spis, jehož opis je ve farním archívu. Ještě ve stejném měsíci byly do věže vytaženy a zavěšeny 4 zvony.
Na stavbu věže se spotřebovalo 30 sáhů kamení, 120 tisíc cihel a skoro 400 centů vápna. Báně a hvězda stály 113 zlatých. Zednickou práci vedl kloboucký mistr Josef Báňa, tesařskou práci V. Leigot, tesařský mistr z Klobouk, klempířskou práci Josef Vyrůbek z Hodonína. Zvony ulil Vojtěch Hillar v Brně.
Svěcení věže se konalo 15. září 1861 za ohromné účasti sboru i okolí. Obyvatelé Klobouk byli toho rána probuzeni ranami z hmoždířů, z věže se nesl chorál hudebníků, specielně k této oslavě složený. Začátek měl být v 8 hodin, ale již před stanovenou hodinou se začalo scházet shromáždění.
Superintendent Samuel z Nagy byl očekáván sedmdesátičlennou delegací, která vyjela dvě hodiny cesty mu naproti. V Kloboukách před farou pak uvítali superintendenta presbyteři sboru v čele s kurátorem sboru Antonínem Hortvíkem.
Bohoslužby začaly zpěvem žalmu 118: „Chválu a čest Pánu vzdávejte“. Do chrámu vcházelo 11 duchovních, kde po modlitbě a čtení písma měl krátký proslov superintendent Nagy a poté se celé shromáždění odebralo před chrám k věži. Zpívala se píseň „Držiš nás, nejsladší Jezu“. Shromáždění se rozestoupilo a s průvodem hudby zazněl chorál „Chvaltež Nejmocnějšího“. Superintendent Nagy měl proslov, v němž poukázal na věci, které mají sboru věž připomínat: její vzhůru se vznášející klenba má ducha povznášeti od pozemských věcí, pozlacená báně má značit modlitby svatých a její hvězda, která se sem a tam otáčí, má být obrazem změn v lidském životě. Nad tím vším má pro křesťany nejvíce zářit hvězda naděje. Po tomto projevu následovala z úst superintendenta posvěcující modlitba. Byla zapívána rakouská národní hymna a trojhlasá kantáta, kterou pro tuto příležitost složil učitel Pavel Rohan a kterou přednesla mládež. Poslední píseň „I ty, duše má, prozpěvuj“ byla přerušována ranami z hmoždířů. Za znění zvonů se shromáždění odebralo opět do chrámu, kam se ale tak velké množství lidu nevyšlo, takže mnozí stáli venku před vchodem. Kázání v tento slavnostní den měl farář Beneš z Nosislavi. Po zpěvu, krátké řeči superintendenta a požehnání skončily dopolední bohoslužby. Odpoledne kázal senior Voškrda z Hor. Vilímovic o podobenství „o pokladu skrytém v poli a drahocenné perle“. Večer uspořádala mládež pro superintendenta překvapení. Učitel Rohan zkomponoval Nagyho oblíbenou píseň „Blahý, kde dle povolání slouží Bohu“ a mládež mu ji za hudebního doprovodu zazpívala. Poté se s ním presbyteři rozloučili u fary a 4 mládenci s prapory na koních jej vyprovodili za městečko. Touto velkolepou oslavou vysvěcení nové věže chtěl sbor vyjádřit svoji radost z nabyté svobody vyznání, chtěl ukázat světu, že již není jen trpěný jako za dob tolerance, ale má svoji svobodu.
Stavba kostela
Když se farář Císař ujal po smrti Totuškově duchovní správy v Kloboukách, věnoval první léta svého působení přípravě a stavbě nového chrámu a fary. Základní kámen ke stavbě chrámu byl položen dne 20. srpna 1882 za starou modlitebnou asi 4 metry od zadní zdi, na místě, kde nyní stojí příční zeď presbytáře v chrámu. Slavnost byla zahájena zpěvem písně „Až potud nám pomáhal Hospodin z milosti!“. Na vyvýšeném místě, kde bylo upraveno řečniště, zahájil slavnost heršpický farář Oskar Opočenský slovy Žalmu 90, verše 17. Po něm místní farář Ferdinand Císař přečetl pamětní list, který byl vložen do základního kamene, v němž byl podán nástin dějin sboru v prvním století jeho trvání. Následně celé shromáždění vešlo do modlitebny, která ještě nebyla zbořena. Zde se konaly bohoslužby, modlitbu a čtení z Písma svatého přečetl farář Císař, kázání měl velkolhotecký farář Jan Pelíšek. Kázal na slova Nehem. 4., 17. – 21. Po položení základního kamene se konaly přípravy ke stavbě. Zanedlouho se mělo přikročit ke zboření staré toleranční modlitebny. Poslední bohoslužba se zde konala 4. února 1883.
Dne 5. února 1883 se počalo s bouráním modlitebny. Aby se získalo co nejvíce stavebního materiálu, bylo použito při stavbě nových budov i materiálu z rozbořené modlitebny. V době stavby chrámu se konaly bohoslužby ve školní budově. Protože její kapacita nestačila a nevešli se sem všichni věřící, konaly se bohoslužby střídavě i ve vesnicích. To bylo možné také proto, že v té době byl ve sboru již i vikář.
Po dostavění chrámu a fary sbor uspořádal velkolepou oslavu otevření chrámu. Dne 4. listopadu 1883 hostily Klobouky mimo členů z okolních vesnic také mnoho cizích hostů ze sborů vanovického, prusenovického, nikolčického, javornického, miroslavského, heršpického, hustopečského a nosislavského. Z Čech se dostavili někteří až z Krabčic, Libiše a Čermné.
Po písni „Halelujah, nechť sláva, čest!“ odevzdal stavitel Antonín Strnad, který stavbu prováděl, klíče superintendent. náměstku, zastupujícímu superintendenta Beneše a ten je předal se srdečnými slovy duchovnímu správci Ferd. Císařovi. Císař společně s kurátorem Martinem Brychtou a církevním pokladníkem Martinem Pilátem otevřeli chrám, který se hned do posledního místa naplnil.
První bohoslužby v novém chrámu byly zahájeny zpěvem Žalmu 122. Posvěcení chrámu provedl super. náměstek Benj. Fleischer z Rovečína. První kázání měl farář Jan Pelíšek z Velké Lhoty na slova 3. Mojž. 26, 11., 12. Následovaly pozdravy ke slavnosti a vysluhování křtu 7 dětem. Odpolední bohoslužby v novém chrámu vykonal Viktor Opočenský, farář v Nikolčicích. Stavba církevních budov stála bez vnitřního vybavení asi 40 000 zl., fara mimo ohrady a hospodářských budov 6 400 zl.. Celkový náklad je možné odhadnout na více než 100 000 zl. Evangelický kostel i fara v Kloboukách patří k nejupravenějším budovám moravských sborů.
Zpracováno podle Fr. Bednáře: Dějiny evang. Reform. Sboru v Kloboukách u Brna
Zvony
„ Při tažení zvonů na věž vyhrávali hudebníci z celého evangelického obvodu farního řízeni hudebníkem Kaderkou z Klobouk, který byl později evangelickým varhaníkem. “
Jakub Vrbas Pohledy do minulosti Klobouk
Historie zvonů v klobouckém evangelickém kostele se váže k roku 1860, kdy byly pořízeny čtyři zvony a na věž dány roku 1861. Zvony stály 2400 zl. a lila je firma Vojtěcha Hillera z Brna. Největší zvon měl průměr 110 cm a vážil 649 kg. Další zvon měl průměr 88 cm a vážil 326 kg. Třetí, co do velikosti, byl zvon o průměru 72 cm a váze 191 kg. Nejmenší zvon měl průměr 54 cm.
V protokolu schůze presbyterstva z 29. září 1861 byly stanoveny podmínky užívání zvonů při různých příležitostech:
- Aby každý sobotní den po západu slunce se zvonilo a sice všemi čtyřmi zvony pospolu.
- V neděli ráno a sice před službami Božími na půl hodiny hrubým zvonem, za půl hodiny nato všemi čtyřmi. Po skončeném tomto zvonění počne se zpěv v chrámu Páně a tak služby Boží.
- K nešporným službám Božím, které obyčejně o dvou hodinách odpoledních se sloužívají, se též na půl hodiny před jejich započetím, hrubým zvonem zvoniti bude.
- Po západu se též v neděli zvoniti bude a sice všemi zvony.
- Co se týče modlení ranního, které se v chrámu Páně zimního času držívá, tedy se též před každým modlením zvonívati bude druhým zvonem a sice půl hodiny před počátkem chrámového modlení.
- Co se týče zvonění při pohřbech uzavřel se v tom následující pořádek: bude se vyzváněti každému, kdo by slušným způsobem o to žádal a chtěl by ten plat položiti, který právě určený jest.
- Při úmrtí starého a vůbec každého hospodáře, jako i mládence po přejití 15. roku věku vyzváněti se bude hrubým zvonem v tomto pořádku – dříve se počne hrubým a pak ostatními pospolu, což se obyčejně opakovati bude třikrát.
- Při úmrtí staré osoby ženského pohlaví jakož i všech žen, též i panen po přejití 15. roku jejich věku, bude se vyzváněti 2. zvonem v tom samém pořádku, jak výše řečeno bylo.
- Při úmrtí dítěte do skončeného pátého roku věku vyzváněti se bude nejmenším zvonem, pak těm zamřelým od skončeného 5. roku až do dosáhnutí 15. roku, vyzváněti se bude třetím a sice v tom pořádku, jak výše bylo jmenováno.
- Též se uzavřelo zvoniti ke zdavkům, kdož by toho žádal a taxu jak do kasy zvonové, tak též i kostelníkům zaplatiti a sice zvonívati se bude 2. zvonem.
- Uprostřed shromáždění povstala otázka, zdaliž se i ve všedních dnech a sice ráno, v poledne a večer zvoní tak, jak to obyčejem jest při římskokatolické církvi, čili ne, přičemž hlasy přítomných se nesjednocovaly. Co se místního duchovního správce dotýče ( farář Totušek), který při tomto shromáždění co předseda přítomen byl, předvídaje, že by z takového zvonění ve všední den mnohé nedorozumění, ano snad i hádky mezi evangelickou stranou a jinověrcemi povstati mohly, jako i bera ohled na to, že v jiných krajinách evangelicko refor., kdež věže zvony opatřeny jsou, se všední den a sice svítání, poledne a večer nezvonívá, a dále bera ohled na to, aby on takovou novotu do církve svým vlastním hlasem nezaváděl, jest proti takovému zvonění všedního dne. Výsledek hlasování ukázal. Že většina přítomných představených církve jest pro zvonění ve všedních dnech a sice pro ranní, polední a večerní.
Poněvadž se vším tím, co se do protokolu dalo, dorozuměni jsme a více k přednášení důležitých záležitostí, týkajících se naší církve, jmenovitě zvonění nemáme, byl tento protokol uzavřen a od přítomných podepsán.
Pavel Rohan, písař protokolu, školní učitel
Jozef Totušek, farář a senior
Jakub Rožnovský, kurátor
25 členů tehdejšího presbyterstva.
Ani jeden ze těchto tří zvonů dnes již nemůžeme ve věži kostela najít, neboť byly odebrány v první světové válce a roztaveny na výrobu zbraní. V archívu sboru je uchován dopis c.k. evang. vrchní církevní radě, v němž tehdejší farář František Bednář píše:
„ Uctivě podepsaný farní úřad sděluje tímto, že včera, dne 10. května 1917 byly sejmuty a odebrány pro vojenskou správu tesařským mistrem Josefem Krejčím z Vídně s věže farního evang. ref. chrámu v Kloboukách u Brna dva zvony a to největší v průměru 110 cm a váze 649 kg, a třetí co do velikosti, v průměru 72 cm a váze 191 kg. Celkem bylo odebráno 840 kg váhy zvonoviny. Ujednaná cena, která má býti hrazena, jest 3 360 K…. “
Další zvon, druhý největší, jehož průměr byl 88 cm a vážil 326 kg byl sejmut ještě v témž roce – 9. prosince 1917 a oceněn na 1304 korun. Jediný zvon Umíráček, který zůstal ve věži kostela, nejmenší ze všech čtyř o průměru 54 cm, byl odebrán v druhé světové válce.
O tom, že se kloboučtí farníci bránili odebrání zvonů, svědčí dopis z 8. června 1915, adresovaný opět vysoké c. k. evangelické vrchní církevní radě, z něhož cituji:
„ Uctivě psaný farní úřad dovoluje si odpovědět na přípis vysoké c.k. evangel. církevní rady ze dne 26. května 1915 č. 2743, týkající se darování zvonů k účelům válečným, sděluji následující:
Presbyterstvo evang. sboru v Kloboukách u Brna uvažovalo ve své schůzi dne 6. června 1915, konané o tom, zda by bylo možno darovati některý ze zvonů k účelům válečným a učinilo následující usnesení:
Presbyterstvo se usnáší jednomyslně, že sbor kloboucký nemůže vyzvání tomu vyhověti. Za důvody uvádí:
- Zvony tyto mají velikou historickou hodnotu a jsou jakýmsi pomníkem loyality k Nejjasnějšímu Panovníku, poněvadž byly pořízeny na památku Nejvyššího Císařského patentu ze dne 8. dubna 1861 a odevzdány ke svému účelu dne 15. září 1861.
- Zvony vynikají dle všeobecného úsudku znalců překrásným melodickým hlasem a mají skutečnou uměleckou cenu, takže by ztráta některého z nich byla nenahraditelnou.
- Sbor váží si těchto zvonů jako památky po svých předcích a pro něj nejsou mrtvým kovem a nesli by těžce ztrátu kteréhokoliv z nich jako něco velice drahého.
- Sbor jest chudý a nemohl by přes svoji početnost zvonů darovati. Ztráta i jediného zvonu přesahovala by obnos větší než celoroční vydání sboru.
- Žádný ze zvonů není postradatelný. Nejen, že na počátku služeb Božích se zvoní všemi společně, ale každý z nich má při pohřebních shromážděních svůj zvláštní úkol, poněvadž dle zvonu, kterým se sbor ku shromáždění pohřebnímu svolává, se pozná, zda zesnulý jest muž nebo žena, školák nebo nemluvně. Pro přespolní údy jest pak předběžné oznámení k službám Božím nevyhnutelné. Ubyl-li by jeden neb dokonce více zvonů, nastal by pro údy při oznamování schůze přímo zmatek, čímž by důstojnost bohoslužeb velice trpěla.
Na schůzi církevního presbyterstva dne 5. dubna 1920 bylo schváleno zakoupení nových zvonů. Na podzim 1923 je v Kloboukách, Bohumělicích, Krumvíři a na Kašnici vyhlášena dobrovolná sbírka na pořízení zvonů. 14. září 1924 se na schůzi presbyterstva dostavil zástupce firmy Hiller, zvonařství v Brně, aby přednesl informace, týkající se materiálu i ceny nových zvonů. Zakázka mu byla zadána. Při opravě kostela a věže v srpnu 1935 byl do báně věže přiložen k původnímu spisu nový spis, v němž se uvádí jména a účely nových zvonů.
Nové zvony byly pořízeny nákladem 44 920,20 Kč a vážily 930 kg, 351,60 kg a 168,20 kg. Ani jim nebylo souzeno, aby svým zvukem přivítali nové tisíciletí.
V době protektorátu byly dne 7. dubna 1942 odebrány všechny čtyři zvony z věže kostela. Ještě v témž roce 1942 byl do věže evangelického kostela zavěšen zvon přivezený z kaple ve Velkých Hostěrádkách, který jako jediný slouží sboru do dnešních dnů. Tato informace je z ústního podání pana Karla Lexy z Kašnice, písemnou zmínku o této události se nepodařilo v archivu sboru vyhledat. Zvon byl ulit ve firmě Hiller Brno a jsou na něm nápisy: „Rosťme v toho všelijak, kterýž jest hlava, totiž v Krista. Efez. 4. V. 15“ a „Nákladem evang. reform. občanů klobouckých léta Páně 1860“
Myšlenka pořídit nové zvony se zrodila v roce 2005, kdy přišlo z nadace IMO odškodnění ve výši 1 950 Euro za odvezené zvony za války. Z této částky 1/3 patřila FS Dambořice. Zbývající finanční obnos, asi 1300 Euro, patřící klobouckému evangelickému sboru, byl uložen zvlášť na účet pro pořízení zvonů v budoucnu. Již v následujícím roce se touto myšlenkou staršovstvo na své schůzi 27. 11. 2006 opět zabývalo. K jejímu uskutečnění mohlo dojít díky finanční pomoci ve výši 100 000 Kč, které poskytlo Město Klobouky u Brna na pořízení dvou zvonů a dalším sponzorským darům od okolních obcí.
Byla vybrána zvonařská dílna Tomášková – Dytrychová s.r.o. z Brodku u Přerova, s níž byla sepsána smlouva na výrobu jednoho bronzového, výtvarně řešeného zvonu středního žebra tónu D2 o hmotnosti 220 kg, spodního průměru 700 mm a druhého bronzového výtvarně řešeného zvonu tónu G2 o hmotnosti 92 kg, spodního průměru 530 mm. Výtvarnou výzdobu zvonů provedla akademická sochařka Věra Kunčarová. Větší zvon nese nápis: „Já jsem chléb života, kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. Jan 6,35“ a „Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Kloboukách u Brna 2008“. Na menším zvonu je napsáno: “Farní sbor českobratrské církve evangelické v Kloboukách u Brna 2008“ a „Všechno a ve všech Kristus. Koloským 3,11“.
V pátek 7. března 2008 ve 13 hodin byli pozváni do zvonařské dílny zástupci klobouckého sboru, aby byli přítomni významné historické události – odlévání těchto dvou nových zvonů do evangelického kostela. Bývalý kloboucký farář Jiří Gruber zaslal členům delegace tuto zdravici:
„ Mám radost, že jste u toho mohli být. Ty zvony jsou symbolem toho, že se zas po mnoha letech věci vrací na svá místa. Teď už budou v kostele chybět jen lidé, ale snad je ty zvony jednou přivolají. “
Hotové zvony v plné své kráse byly převezeny do Klobouk v předvečer velikonočních svátků – ve čtvrtek 20. března 2008 a požehnáno jim bylo na velikonoční neděli 23. března 2008. V pondělí 15. září 2008 byly slavnostně vyzdviženy a zavěšeny do věže kostela. Největší zásluhu na tom, že z věže klobouckého evangelického kostela budou opět znít tři zvony má presbyter Petr Zajíc, bez jehož iniciativy a pomoci by se toto dílo nepodařilo.
zpracovala, foto Dana Bobková
Varhany
První varhany byly postaveny varhanářem Františkem Harbichem z Brna za 317 zl.v roce 1839. Tedy v době, kdy ještě nebyl postaven kostel a nestále ani věž kostela. Popud ke stavbě varhan dal provizorní vikář Fabián Hronek, i přes nesouhlas tehdejšího faráře Jana Šimona. Byla uspořádána sbírka, které se zúčastnilo asi 250 rodin a výtěžek stačil pokrýt celý nástroj i s vedlejšími výdaji. Vznikla zvláštní situace, kdy byly postaveny varhany, ale nesmělo se na ně hrát. Sborový archiv vydává k této situaci toto svědectví:
„ Dvojíctihodnosti panu pastorovi helv. sboru Janu Šimonovi v Kloboukách: Hospodářský úřad vykonaným šetřením zjistil nemilou věc, že v evangel. helvetské modlitebně byly pořízeny nová varhany, aniž bylo získáno povolení krajského úřadu k jejich pořízení, jako k mimořádnému výdaji, poněvadž je přece zákonem určeno, že ke každému mimořádnému výdaji, který převýší 25 zl. jest předběžně žádat o souhlas slavný krajský úřad. Za těchto okolností nemůže vrchní úřad považovat pořízení varhan pro helv. modlitebnu za zákonné. Dokud nebude obstaráno z vyšších míst příslušné povolení, pročež jste, dvojctihodnosti žádán, považovat právě pořízené varhany za vyšším místem nepovolené a ponechat je ve stavu Quo, nepoužívat je při bohoslužbách, neplatit varhaníkovi další platby, zastavit také sbírání dobrovolných příspěvků k tomuto účelu, dokud nepřijde rozhodnutí o tomto předmětu.
Hospodářský úřad Klobouky 20. června 1839 “
Dodatečné povolení ke stavbě varhan a jejich používání dostal sbor 1. února 1840. Prvním varhaníkem evangelických varhan byl pravděpodobně p. Kaderka.
Potřebu nových varhan pocítil sbor v době, kdy byl dostavěn celý kostel a farářem sboru byl Ferdinand Císař. V protokolech schůzí presbyterstva sboru můžeme číst záznamy:
10. prosince 1888 byl na schůzi presbyterstva podán návrh na pořízení nových varhan do evangelického kostela.
10. února 1889 zastupitelstvo jednohlasně se usnáší, aby varhany teprve tehdy objednány byly, až 2/3 potřebných na ně peněz pohromadě bude.
6. února 1890 Nové varhany do výše 2 000 zl. zakoupiti usnáší se jednohlasně. Volí se odbor Kaderka, b. kurátor a farář k vyhledání, nabídce a k předložení těchto k rozhodnutí opětně zastupitelstvu.
20. července 1890 objednávka nových varhan. Předkládají se rozpočty a nákresy varhanářů Hankeho a Madera. Zastupitelstvo usneslo, že má ještě varhanář Petr z Prahy o předložení výpočtu býti požádán a rozhodnutí o zadání varhan zatím ještě odloženo.
5. října 1890 Zastupitelstvo vyslechlo zprávy o rozpočtech podaných varhanáři: Petrem v Praze, Tučkem v Kutné Hoře, Madrem v Petersdorfu a Haňkem v Uherském Hradišti, jakož i o cestách Faráře a varhaníka zdejšího za účelem shlédnutí varhan od zmíněných čtyř varhanářů postavených. Zprávy zněly v ten smysl, že by od každého z nadřečených mistrů dobrého díla se nadíti. Rozpočty pak různily se takto:
Em. Š. Petr v Praze, jen 11 rejstříků 1985 zl.
Jan Tuček v K. Hoře, 12 rejstříků 1777 zl.
Joz. Haňke v Uh. Hradišti, 12 rejstříků 1860 zl. a staré zdejší varhany jakožto přídavek k tomu obnosu
Jozef Mader v Petersdorfu, 12 rejstříků 2032 zl. od čehož odečísti varhany staré obnosem 132 zl., takže hotově bylo doplatiti 1900 zl.
Po dlouhém uvažování přidány návrhy jeden pro Madera, zastoupený kurátorem Bulem a Janem Šebestem, jeden pro Hankeho, zastoupený Fabiánem Kratochvílem a Jozefem Hájkem. Konečně sedmi hlasy, mimo farářův, můj nehlasoval, proti šesti usneseno:
Varhany budiž zadány Maderovi, avšak s následujícími podmínkami:
- měch budiž umístěn tak, aby měchošlapa viděti nebylo,
- skříň na varhany budiž provedena sice dle panem Maderem podaného nákresu, ale se zvýšenou římsou a některými přídavky okrasnými, které panem učitelem Havlíkem načrtnuty budou,
- s připojením přístroje crecendo a decrecendo v Medrově výpočtu „Rollschweller“ zvaného.
- vzhledem k tomu, že pan Mader přidal výpočet téměř tak drahý jako renomovaný b. Petr, budiž panu Maderovi nabídnuto mimo staré varhany 1800 zl., s přístrojem Rollschwellerem“ 1840 zl.
Od této podmínky jest případně odstoupiti, ale také, kdyby se vykonavatelům dnešních usnesení faráři a kurátorovi vidělo, celou práci bez dalšího vyjednávání panu Hankemu zadati. Na kůr varhanový budiž opatřeny co nejmíň místa zaujímající schody litinové točité.
2. února 1891
Čtení smlouvy o dodání nových varhan s varhanářem Jozefem Madlerem v Petersdorfě. Smlouvy ta se béře u vědomost s jednomyslným souhlasem.
2. února 1916
farář vyhledává varhanáře, který by zjistil vadu varhan a podá výpočet na případnou opravu. Přijímá se.
24. února 1918
usnáší se jednomyslně na místě varhanových píšťal, které byly 14. února 1918 vojenskou správou odebrány, zakoupiti píšťaly zinkové. Farář vstoupí ve vyjednávání s varhanářskou firmou Strmiska Martěj v Uherském Hradišti, kolik by stály píšťaly hotové i se zasazením a naladěním. Budou-li nové píšťaly státi méně než 1 200 korun, může dodávku uzavříti. Obnos na nové píšťaly se opatří jednak sumou, kterou voj. Správa za odebrané píšťaly vyplatí a dobrovolnými příspěvky, které se z kazatelny doporučí.
9. února 1920
zastupitelé se usnáší, aby varhany byly obnoveny, dostanou-li se cínové píšťaly a bude-li rozpočet přijatelný.
7. února 1921
usneseno, aby varhany byly spraveny doplněním píšťal cínových nikoliv zinkových. Usneseno jednomyslně. Přípravné jednání o tuto opravu béře na sebe p. varhaník Pilát.
20. března 1921
farář vyhledává varhanáře, který by zjistil vadu varhan a podá výpočet na případnou opravu. Přijímá se.
Návrh, přednesený bratrem Pilátem stran opravy varhan dle oferty fy: Vojtěch Káš, Brno, Mlýnská ul. – jednomyslně přijat. Stravování dvou lidí při opravě převzal na dobu 6 dní br. Pilát a br. pokladník Kučera.
Během válečné fronty, kdy si z chrámové věže evang. kostela Němci udělali střílnu a ta se stala cílem dělostřeleckého ostřelování, byly poškozeny také varhany. Firma Jan Mudroch, stavitel varhan v Tišnově žádala přípisem ze dne 18. září 1945 za opravu varhan 10500 K a poskytnutí bytu a stravy 3 lidem podobu 6 až 8 pracovních dnů. Doslovně v něm uvádí:
„Varhany jsem prohlédl a zjistil, že mají 1 manuál o 12 znějících rejstřících, soustavy mechanické. Co se týče ladění a intonace, mechanismu vůbec, je ve velmi bídném stavu. Varhany se rozeberou, tj. píšťaly snesou dolů a vše se řádně vyčistí, Mechanika se narovná a opraví, potřebné traktury nahradí novými, aby vše řádně chodilo, volné matičky se vymění, raménka a ouška uvolní a celá vzdušnice bude svědomitě vyčištěna a opravena. Píšťaly se jednotlivě každá vyčistí, kovové pomačkané vyrovnají. Dřevěné opraví a seřídí, aby všude stejně lehce chodila. Měch se řádně vyšetří a kde třeba silnou kůží opatří. Všechny součásti znovu sesadí, rejstříky zintonují a celé varhany znovu naladí. Za tuto generální opravu a zvláště úpravu poškozeného mechanismu požaduji cenu 10500,- K. Dále obstará objednatel na svůj náklad stravu a ubytování pro 2 – 3 lidi. Šlapače měchu po dobu intonování a ladění varhan. Práce potrvá 6 – 8 dnů. Zaručuji, že veškeré tyto práce budou pečlivě a svědomitě provedeny. Tímto vykazuj obsah svých prací u Vás k Vašim příkazům
oddaný František Holčapek, vedoucí firmy stavitel varhan Jan Mudroch, Tišnov na Moravě“
Na tento přípis odpověděl farář klobouckého sboru dne 1. dubna 1946:
„Vážený pane, Váš dopis ze dne 18. září jsme dostali. Ve schůzi starších Vaše nabídka byla přijata, ale ku provedení nedošlo, protože kostel do dneška není zasklen. Služby Boží jsme mívali v sokolovni, ve škole, kde se dalo. Teprve tento týden dojde k zasklení. Ve včerejší schůzi bylo rozhodnuto požádati Vás, abyste se nějak uvolnil a v době co nejkratší přijel varhany dáti do pořádku. Rádi bychom na ně hráli ve Velikonoce. Prosím Vás, dejte věděti, zda Vám to bude možno nebo nikoliv.
Za čbr. event. sbor v Kloboukách u Brna farář“
V dubnu 1946 se oprava varhan uskutečnila. V prosinci 1950 byla provedena oprava píšťal firmou František Holčapek v Brně – Bohunicích. V říjnu 1954 byl firmou František Doležal, výrobce varhan a harmonií v Telnici nainstalován do varhan elektrický ventilátor.
Začátek 21. století zastihl varhany v evangelickém kostele v havarijním stavu. Funkční sice ještě byly, ale mnoho píšťal bylo pokřiveno a vyvráceno. Sehnat peníze na jejich opravu znamenalo záchranu tohoto krásného historického nástroje, v té době jediného exempláře tohoto typu v České republice.
20. dubna 1995 provedla firma Josef Poukar z České Třebové odbornou prohlídku varhan a zjistila, že jsou ve velmi špatném stavu a napadeny dřevokazným hmyzem. Také odbor regionálního rozvoje Městského úřadu v Hustopečích, oblast památkové péče, vydal závazné stanovisko, v němž povolil restaurování tohoto hudebního nástroje.
V roce 2003 byl podán projekt na záchranu historických varhan a byla vybrána firma pana Jiřího Bícy z Prahy, která se opravy ujala s předběžným rozpočtem na 200 000 Kč za předpokladu svépomocných prací. Bohužel během rekonstrukce, v roce 2005, pan ing. Jiří Bíca zemřel a sbor byl postaven před problém, kdo rekonstrukci dokončí. Podařilo se najít nového opraváře varhan – pana Jaroslava Stavinohu z Valašské Bystřice, který velmi pečlivě a svědomitě přistoupil k zakázce a 4. března 2006 byly varhany v plné síle a kráse předány sboru k užívání. Kolaudace varhan se zúčastnili zástupci klobouckého sboru, varhanář pan Stavinoha, zástupce MÚ Hustopeče, odboru regionálního rozvoje, zástupce poradního sboru ČCE pro církevní hudbu a dva varhaníci. Nástroj byl důkladně prohlédnut a provedena zvuková zkouška. Zvukové vlastnosti varhan byly hodnoceny jako velmi dobré. Jednotlivé rejstříky zní charakteristicky, v rámci dané dispozice lze vytvářet řadu zajímavých zvukových kombinací, pleno je pro velký chrámový prostor dostatečně nosné.
První slavnostní koncert na zrekonstruovaných varhanách se uskutečnil 26. března 2006.
Foto, zpracovala Dana Bobková
Varhaníci v evangelickém kostele:
Kaderka 1861 – 1908
Ludvík Pilát 1908 – 1941
Jaroslav Pilát 1925 – 1941
Eduard Odstrčil 1941 – 1955
Miroslav Kučera 1955 – 1974
vypomáhala varhanice z katol. kostela Zouharová
Zdeněk Pilát 1952 – 2003
Marta Škeříková 1977 – 1983
Jaromír Bula 1982 – 2003
Jana Šedivá 2001 – 2004
Cyril Omasta – varhaník od Klobouckých katolíků 2004 - 2019
Stanislav Heller 2005 - 2018
V současnosti doprovází bohoslužby v Kloboukách Jana Šedivá, Dana Hellerová, Stanislav Heller Marie Zvonařová a další
